Autor sleduje vývoj vzájemných vztahů Československa a Velké Británie od vzniku Československa a mírových smluv, které rekonstruovaly Evropu po roce 1918, přes pokusy o mezinárodní bezpečnost ve 20. letech až po postupný odklon Velké Británie od podpory poválečné podoby střední Evropy ve druhé polovině 30. let. Detailně analyzuje zejména britskou politiku appeasementu, vrcholící podpisem ministerského předsedy Velké Britanie N. Chamberlaina pod Mnichovskou dohodou. Jindřich Dejmek využil pro svoji práci o diplomatických vztazích Československa a Velké Británie v letech 1918-1938 velké množství širší veřejnosti doposud neznámých úředních pramenů z československého MZV i britského Foreign Office.

Úvod
Kapitola I.
Československo a britská politika na mírové konferenci v Paříži (1918-1920)
Kapitola II.
Vize a naděje demokratů: Praha, Londýn a nová střední Evropa (1920-1922)
Kapitola III.
Masaryk a Beneš mezi Francií a Velkou Británií: nutnost volby (1922-1923/24)
Kapitola IV.
Snahy o univerzální bezpečnost: ČSR, labouristická vláda a Ženevský protokol (leden 1924-listopad 1924)
Kapitola V.
Maximum možného: Benešova cesta do Locarna (leden 1925-prosinec 1925)
Kapitola VI.
Roky omezeného zájmu: éra evropského pacifismu mezi Prahou a Londýnem (1926-1929)
Kapitola VII.
Do hlubin hospodářské i politické krize: československo-britské vztahy v době druhé labouristické vlády a jejího pádu (1929-1931)
Kapitola VIII.
Velmocenské direktorium nebo kolektivní bezpečnost pro Evropu? (1932-1933)
Kapitola IX.
Kolektivní bezpečnost versus usmiřování: Praha a Londýn při hledání nových bezpečnostních záruk (1933/4-1935)
Kapitola X.
Praha, velmoci a Habeš: kolektivní bezpečnost - nebo zájem Britského impéria? (1935-1936)
Kapitola XI.
Pád Locarna a hledání nového bezpečnostního systému (březen 1936-červen 1937)
Kapitola XII.
Appeasement a střední Evropa: britská diplomacie, Československo a Sudetoněmecká strana (1935-1937)
Kapitola XIII.
Aktivní appeasement a srdce Evropy: Praha mezi Berlínem a Londýnem (konec roku 1937-červenec 1938)
Kapitola XIV.
Mezi Londýnem, Prahou a Berlínem: vikomt Runciman a jeho mise (červenec 1938-září 1938)
Kapitola XV.
Od Berchtesgadenu do Mnichova
Kapitola XVI.
Britsko-československý pomnichovský epilog (říjen 1938-prosinec 1938)
Závěr
Prameny a literatura

Je mylnou u nás - nevím, proč - šířená představa, že v zahraničí slábne zájem o politické dějiny. Naopak se v badatelské a publikační aktivitě drží tato historiografická specializace na před ním místě a s renezancí "narativního" dějepisectví bude její podíl na historické produkci ještě stoupat. Výraznou a ceněnou pozici v ní ráji dějiny diplomacie pojímané ovšem šířeji, moderně, tedy v rozvětvených společenských souvislostech, než jak je kdysi zakládali rankeovci. V zahraničí tak vznikají obsažné práce o mezinárodních vztazích a zahraniční politice různých států v nové době, zvláště ve 20.století, které bylo právě těmito vztahy nepřehlédnutelně modelováno.
Zdá se, že se s touto produkcí nemůže současné české dějepisectví měřit, titulů je málo; jejich kvalita však prvotní dojem mění. I u nás vznikají práce, které nepochybně snesou mezinárodní srovnání. Výraznou zásluhu na tom má Jindřich Dejmek. Za poměrně nedlouhou dobu vyrostl v nejpoučenějšího českého znalce mezinárodní politiky a diplomacie ve 20.století vůbec a československé zahraniční politiky zvláště. Přesvědčil o tom už několika monografiemi, edicemi a studiemi a nový důkaz podal v rukopise "Nenaplněné naděje: Politické a diplomatické vztahy Československa a Velké Británie od zrodu První republiky po konferenci v Mnichově 1918-1938".
"Britský faktor" v československé zahraniční politice nebyl ještě soustředěně monograficky zpracováván, ač jeho závažnost byla zřejmá a je také v literatuře připomínána. Byla dána mezinárodní silou Británie a československou snahou získat britský zájem o československé nazírání na středoevropský vývoj a o udržení francouzsko-britské ententy. Prozkoumat téma celistvě bylo možné až po poznání britské dokumentace o Československu a o vztazích Británie k němu; jen československé prameny by vytvářely obraz jednostranný, často bez rozeznání určitých vážných motivů působících na vzájemné vztahy. J. Dejmek dostal možnost britské dokumenty studovat; využil toho důkladně a odpovědně. Československo-britské vztahy se ovšem realizovaly v širším rámci zahraniční politiky obou států a vůbec mezinárodního vývoje. Vyložit je a posuzovat vyžadovalo rozumět těmto podstatným souvislostem, tedy zvládnout i literaturu o nich, zvláště o britské politice a mezinárodních vztazích. I v realizaci tohoto požadavku Dejmek plně obstál. Je vskutku mimořádné a úctyhodné, jak je detailně orientován ve starší i nové literatuře: přesvědčivé doklady jsou jak v textu posuzované monografie, tak v jejím poznámkovém aparátu.
V zahraničí vznikají práce typu Dejmkových Nenaplněných nadějí poměrně dlouhou dobu a autoři k nim "dozrávají". U Dejmka má odborná tvorba jisté "zrychlení", které ale není ani trochu na úkor kvality. Dejmek je prostě výtečně odborně připraven, naplno žije svým vědeckým zájmem, je neobyčejně pracovitý. Výsledky se pak "přirozeně" dostavují. Pro monografii Nenaplněná naděje mohl Dejmek užít už i několika speciálních studií dotýkajících se jejich látky; samozřejmě je do nového textu patřičně zpracoval, v duchu hlavní tématiky a jejích problémových vazeb.
Československo-britské vztahy závisely především na politice Británie, na její zahraničněpolitické koncepci, zájmech, aktivitách. Československé úsilí formovat tyto vztahy mělo značně omezené možnosti, přání a snahy se skromněji měnily v realitu. Vedle obecných faktorů povstávajících z celkové politiky Británie působily britské pohledy na Československo, na jeho podobu, vývoj, politiku. Významný podíl na jejich utváření, zaměřování, obsahu a vyznívání měla diplomacie, tedy názory, stanoviska a referáty britských diplomatů působících v Praze a pracovníků Foreign Office. Dejmek je jako první český historik detailně poznal a učinil jedním z hlavních základů své monografie. Některé úryvky z nich ponechal jako citáty, pro argumentaci i ilustraci. Čtenáře určitě zaujmou. Citáty přitom zůstaly často v jazyce originálu, což je dobře.
Na širší mezinárodní závažnosti měly náhledy a názory britských diplomatů na Československo nabýt ve 30.letech. Přispěly k tomu, co Dejmek nazval "debaklem britské diplomacie": ten snad nejvíce platil o jejím vztahu k Henleinově Sudetoněmecké straně. Autor mu věnoval zvláštní kapitoly, což si látka plně zasloužila. V oceňování britského zájmu o Československo podléhala jeho diplomacie někdy sebemystifikaci: soudy trpěly injednostrannostmi, i jistým "změkčováním" reality. Považujme je však také za výraz představ a nadějí, které politiku menšího státu vůči velmoci mohou provázet. Nemuselo se přece zdát nereálným doufání, že v roce 1938 Británie pochopí, co je při náporu Německa proti Československu vlastně ve hře. Naděje se nenaplnila - odtud také hlavní argument pro název Dejmkovy monografie.

Z recenzního posudku Prof. Dr. Robert Kvaček, CSc.