Antonín Sova patří k předním básníkům období modernismu přelomu devatenáctého a dvacátého století. Na rozdíl od Březiny se však nedočkal souborného kritického vydání, poslední pokus o jeho sebrané spisy z let 1959—1962 ztroskotal po dvou svazcích prózy a dvou svazcích poezie.

Česká knižnice tuto mezeru alespoň zčásti zaplňuje vydáním pětice vrcholných autorových básnických knih. Jejich básně klenou oblouk od realismu a impresionismu k symbolismu; tematicky sahají od přírodní lyriky k reflexím, vizím, poezii sociálních protestů a hořké intimní lyrice.

Text připravil Václav Vaněk, který je rovněž autorem komentáře, jenž zachycuje vývoj Sovovy poetiky v dobovém kontextu a proměny hodnocení básníkova díla v kritické i odborné reflexi.