Kniha norského historika Iva de Figueireda je nejnovější biografií o životě a díle světoznámého dramatika a básníka Henrika Ibsena. Publikace nabourává zažité mýty a tvrzení týkající se Ibsenova života, které se v průběhu let zažily jako nezvratné pravdy. Henrik Ibsen je českému čtenáři znám především jako tzv. zakladatel realistického dramatu, tato monografie ale pohlíží na Ibsenovo dramatické i básnického dílo a jeho život v širším evropském kontextu – autor postupuje chronologicky, zaměřuje se na to, jakým básníkem se Ibsen chtěl stát, z jakého poetického programu vycházel, a jakým básníkem se nakonec stal, jaké podmínky determinovaly jeho dílo, ale především, jak byl jako básník chápán a jaké recepce se jeho dílu dostalo.
Český překlad vyplňuje mezeru, která je už delší dobu odborníkům patrná. Kniha Henrik Ibsen. Člověk a maska čtenářům z řad odborníků, studentů teatrologie, ale i široké veřejnosti poskytuje čtivou formou odborné a kvalitní zpracování biografické informace o životě dramatika, jehož dílo je na českých jevištích uváděno s neklesající intenzitou.
Člověk pod maskouKdyž do velkého ibsenovského jubilea v roce 2006 (sté výročí dramatikova úmrtí) zbývaly už jen roky, byl mladý norský historik s poněkud nenorským jménem požádán o sepsání nové biografie ikonického oslavence, ztělesnění realistického dramatu a zřejmě nejvýznamnějšího kulturního vývozního artiklu, jaký kdy Norsko mělo.
Možná bylo celkem odvážné svěřit tuto práci historikovi, který se do té doby zabýval například dějinami norské fašistické strany Národní sjednocení… Přece jen toho o Ibsenovi bylo napsáno mnoho, a to teatrology i literárními historiky. Zároveň si zadavatelé z norského nakladatelství Aschehoug, kteří chtěli předběhnout konkurenční Gyldendal, uvědomovali, čeho se nedostává: velkého, podrobného životopisu pro jednadvacáté století. Výsledkem se staly rovnou dvě knihy:
Henrik Ibsen. Mennesket a
Henrik Ibsen.
Masken, tedy „člověk“ a „maska“. O něco později autor oba díly spojil a zkrátil, takže mohla vzniknout jediná biografie, která vyšla i v českém překladu pod názvem
Henrik Ibsen. Člověk a maska.
I přes zeštíhlení je nový Ibsenův životopis pořádný špalek (671 stran), protože se autor prostě rozhodl nic nezanedbat. Postupuje striktně chronologicky od Ibsenovy rodinné historie a jeho narození až po slavný pohřeb. Se stejnou pečlivostí, kterou věnuje jeho duševnímu zrání, spisovatelskému vývoji, vztahu k ženám i k přátelům, přistupuje také k Ibsenovým politickým názorům, finanční situaci či praktickým okolnostem každodenního života. Cituje z Ibsenových básní a dopisů, z dobového tisku, z deníků jeho současníků, tu a tam se objeví i nějaká ta replika či dialog. Všechny citáty a také velmi elegantně popisovaná společenská atmosféra a politicko-ekonomický kontext dramatikova života přispívají ke čtivosti tohoto navýsost podrobného textu.
Autor si je dobře vědom skutečnosti, že není ani divadelní, ani literární vědec. Nepouští se proto do interpretací dramat, nicméně, co mu to dochované prameny dovolují, se věnuje genezi jednotlivých her a jejich přijetí, a to včetně ekonomického přínosu.
De Figueiredův text je současným přiblížením doby dávno minulé a muže, který sice nebyl jejím typickým produktem, ale svým dílem se stal jejím hlasem, a během těch sta let, jež uplynula od jeho smrti, se jeho hlas stával stále reprezentativnějším a nedotknutelnějším, a to nejen díky popularitě Ibsenova díla, ale i díky mýtu, který kolem něj nekontrolovaně bujel. To napovídá i samotný titul knihy, totiž že důležitým aspektem Ibsenova života je maska, uměle vytvořená tvář, pevně daný výraz, na jehož tvorbě se Ibsen velkou měrou sám podílel a jejž přiživoval, přestože v pozdějších letech života už to ani nebylo potřeba. V prologu autor zdůrazňuje, že chce zůstat „věrný mýtu a jeho světu ve stejné míře jako skutečnosti“, protože „člověk je [mýty] musí zdvihnout a podívat se, co se nalézá pod nimi, a pak je musí opatrně položit zpátky na místo“.
Toto krédo se mu skutečně daří naplňovat, jako historik je pak dobře vybaven k tomu, aby si všímal detailů i praktických okolností, z celého textu vysvítá ani ne tak fascinace Ibsenovým dílem, ale upřímné zaujetí jeho soukromým i společenským působením, jeho spisovatelstvím (nikoli „život v jeho tvorbě“, ale „tvorba v jeho životě“) a snaha proniknout pod zdánlivě jednoznačný povrch skutečnosti, která se v kontextu nakonec ukáže jako obraz vytvořený ex post. Kdyby však byl de Figueiredo jen důkladným historikem, a nikoli také plnokrevným spisovatelem, vynikajícím vypravěčem se smyslem pro dramatickou stavbu, humorné detaily a vypointované závěry krátkých kapitol, byl by nový Ibsenův životopis spíše suchou vědeckou studií, takto je však napínavým a udivujícím příběhem člověka, žijícího svůj každodenní život po většinu devatenáctého století, a zároveň výjimečného autora, který dlouho bojoval s neúspěchem. V neposlední řadě de Figueiredovo dílo vyniká rovněž popisem mechanismu, kterým lidé vytvářejí obrazy o sobě samých a o druhých a jakých forem mohou tyto obrazy nabýt.
Daniela Mrázová (
H7O, 7. 6. 2016)
KONTROVERZNÍ GÉNIUS ZE SKIENUV Ibsenově nejnovější biografii vystupuje do popředí autorův hlas, což dává dramatikově životopisu dynamický spád. Tento princip, na němž Ivo de Figueiredo své dílo de facto vybudoval, přináší kromě jistého ozvláštnění též odpovědi na otázky, které si autor jednak sám klade, jednak na ně nabízí odpovědi – nejen z pozice své profese historika, ale též na bázi vlastní dedukce.
[…]
Dle mého soudu se Figueiredo zhostil náročného úkolu na výbornou. Uvítala jsem, že se jeho kniha nese v beletristickém duchu, takže místy připomíná historický román, a zároveň si ponechává nezbytnou akademickou úroveň. Příznačným rysem je hojné předjímání děje, a tak je čtenář informován o událostech, které se odehrají až v některé z následujících kapitol. Figueiredo popisuje Ibsenův život detailně, přičemž jej zasazuje do dobových kulturních, společenských, ekonomických či politických reálií, což považuji za klad. Knihu obohatil též o autentické materiály (např. ukázky z korespondence, citace z tisku, excerpce recenzí apod.).
[…]
Přestože Figueiredo není literární vědec ani teatrolog, věnuje pečlivou pozornost Ibsenově umělecké tvorbě. Důsledně ji mapuje a na základě četných pramenů ji čtenářům podrobně přibližuje, přičemž vlastní interpretaci Ibsenových textů se spíše vyhýbá.
Marika Kimatraiová (Tvar č. 20/2016, str. 22)
Nehledat za maskou člověkaČeskému vydání se dostalo zasloužené ediční péče. Překladatelka knihu doplnila doslovem, který mapuje české psaní o Ibsenovi, a o starších českých zdrojích informuje i v hlavním textu. (V průběhu četby tak vytrvale překvapuje, jak velkou část podstatné Ibsenovy korespondence máme v češtině k dispozici už od roku 1960, kdy výbor z dopisů vyšel v překladu Jana Raka v pátém svazku Ibsenových spisů v SNKLHU.) Úryvky z Ibsenovy poezie, které de Figueiredo často zapojuje do výkladu, podle podstročniku přímo pro knihu zdatně přebásnil Pavel Bakič.
Vydání tohoto majestátního špalku významně rozšiřuje dostupnou ibsenovskou literaturu a skýtá i inspiraci, jak také může vypadat životopis, který nerezignuje ani na odbornost, ani na svého čtenáře.
Michal Zahálka (
divadelni-noviny.cz, 14. září 2015)
Ibsen byl mazaný manipulátorS historikem Ivem de Figueiredem o životě nejvýznamnějšího norského dramatika, o mýtech, jež se o něm tradují, i o jeho sebeprezentačních strategiích.
LN: Ve srovnání se životem psychicky značně labilního a v pozdní fázi života podle všeho opravdu duševně nemocného švédského dramatika Augusta Strindberga se Ibsenův život může čtenáři jevit jako relativně nevzrušivý. Čím by vaše kniha mohla zaujmout i čtenáře, které třeba konkrétně nezajímá Ibsenovo dílo, ale rádi čtou texty o pozoruhodných osudech slavných spisovatelů?
V knize se snažím nahlížet za Ibsenovu masku, za fasádu jeho života a myslím, že je fascinující, jak velkou účinnost měly jeho sebeprezentační strategie. Ibsen se ve své době stal opravdu až jakousi superstar. Když mu bylo sedmdesát let a celé jeho dílo už bylo prakticky dovršeno, tak ho v Dánsku, Norsku a Švédsku oslavovali tak, že to lze srovnávat s takovými jevy jako beatlemánie. A to je paradox zajímavý sám o sobě. Jeho život lze nazvat nudným, ale když si člověk přečte, co si psaly jeho obdivovatelky do deníčků, co psaly v dopisech a některých článcích, zjistí, že byl ve své době zbožňován do míry téměř neuvěřitelné. Přitom k tomuto výsledku hodně přispěl tím, jak chytře si různými způsoby pohrával s očekáváním veřejnosti. Moje kniha je zkrátka životopis mazaného manipulátora, líčí příběh, kde se ďábel skrývá v detailu.
Martin Humpál (Lidové noviny – Orientace, 16. 5. 2015, str. 25)