Když Franklin D. Roosevelt vyzval v roce 1932 na souboj o prezidentské křeslo Herberta Hoovera, stávající hlavu státu, nacházela se americká společnost ve stavu pochyb o účelnosti další existence systému vycházející z tržně-ekonomických vztahů. Hospodářská krize táhnoucí se od roku 1929 připravila o většinu majetku desítky milionů Američanů a více jak čtvrtina populace nebyla schopná dlouhodobě nalézt práci.

Desetiletí po světové válce přitom znamenalo zlaté období pro americké hospodářství, jemuž se dostalo přízviska Nová éru kapitalismu. V době, kdy se objevil Franklin D. Roosevelt s příslibem New Dealu, trval hospodářský propad již třetí rok. Situace amerického hospodářství byla rozhodujícím faktorem, který formoval základní rámec Rooseveltova programu.

Cílem této práce bude pokusit se za pomoci historiografických metod nalézt odpověď na otázku, zda New Deal vybočoval z trendu dlouhodobého vývoje hospodářsko-politického uvažování ve Spojených státech či zda lze vystopovat evoluční logiku, která z něj činí pouze další krok v přirozeném vývoji směrem k posilování státních intervencí do tržní ekonomiky.