Zprávy se mezi lidmi šířily od nepaměti. Vyprávění, poselství, dopisy, písně, ale i psané novinky, vyobrazení a letáky předcházely periodickým tiskovinám, které díky pravidelnému a stálému uveřejňování „nejnovějších“ informací brzy dosáhly v tištěné komunikaci prvenství. Privilegia na vydávání novin získávali, chránili a dědili knihtiskaři, zpravodajskou korespondenci jim zprostředkovala pošta, která se někdy na vydávání novin i podílela. Pravidelné tištěné noviny počaly vycházet roku 1605 ve Štrasburku, na území Koruny české byly vydávány od poloviny roku 1658 v německém jazyce v pražské knihtiskárně rodiny Sedlčanských. První číslo novin českých vyšlo pak v Praze u Karla Františka Rosenmüllera st. v únoru 1719.
Předkládaná publikace představuje způsoby informování o událostech zpravodajskými „předchůdci“ novin, popisuje řadu pražských tištěných českých a německých periodik z let 1658–1740 a z jejich obsahu vybírá, co a za jakých okolností se čtenářské publikum dozvídalo nového. O tom, že šlo často o zprávy historicky i lidsky pozoruhodné, nemůže být pochyb.

Předložená kniha Evy Steskalové je nejen výsledkem mnohaleté badatelské práce, ale především neobyčejně závažným a potřebným zpracováním vývoje novinového zpravodajství v Čechách v období od třicetileté války do nástupu Marie Terezie. Publicistika barokní doby v Čechách byla donedávna téměř úplně bílým místem našeho poznání (výjimkou bylo několik dílčích studií M. Bohatcové, Z. Šimečka, z mladších badatelů např. T. Rataje). Když říkám donedávna, mám na mysli průlomovou práci Zdeňka Šimečka Počátky novinového zpravodajství a novin v českých zemích (Do devadesátých let 18. století) vyšlou v roce 2011. Jedna z prvních otázek tedy zní, jaký je vztah mezi oběma knihami. Nutno ihned konstatovat, že práce Evy Stejskalové Šimečkovu knihu rozhodně nedubluje. Ta je jinak zaměřená, řeší jiné problémy a také její časové těžiště je výrazně posunuto jednak do období před rokem 1620, jednak směrem k druhé polovině 18. století. "Barokní" (střední) část Šimečkovy knihy je jen stručná a vyznačuje se jinými akcenty (psané noviny na příkladu Lobkowiczů, odběratelé novin).
Kniha Evy Stejskalové se soustřeďuje především a hlavně na obsah novinového zpravodajství, přičemž se ale dotýká celé řady dalších zajímavých problémů. Je přehledně rozčleněná do čtyř kapitol. V první z nich se autorka ohlíží poněkud nazpět, do období před rokem 1620 a shrnuje vývoj, strukturu a hlavní znaky zpravodajství (publicistiky) té doby. Zvláštní podkapitola je přitom věnována zprávám o Českých zemích. Další dvě kapitoly jsou věnovány nejprve jazykově německým a poté jazykově českým tištěným novinám, jejich vydavatelům a okolnostem vydávání, jejich struktuře a obsahu. Poslední čtvrtá kapitola o časopisech působí spíše jako drobný exkurz, jakkoli určitě velmi užitečný.
Práce vyniká zejména naprosto bezpečnou znalostí materiálu, a to i tiskovin zahraniční provenience. Autorka je proto vždy schopna přesvědčivě argumentovat a dokládat své teze a zajímavé postřehy. Z této heuristické až "přebujelosti" vyplývá poněkud přetížený poznámkový aparát, z nějž by mnoho obstálo i v hlavním textu. Ale nešť, alespoň bude i "běžný" čtenář nucen číst poznámkový aparát. Přesuny látky z poznámek do textu by mohly nabourat stylisticky místy velmi zdařilé vyprávění - kniha je totiž opravdu čtivá.

Z recenzního posudku: Doc. PhDr. Zdeněk Hojda, CSc.

---

„V návaznosti na mezinárodní literaturu autorka přehledně definuje základní pojmy, spjaté s raně novověkými formami zpravodajství a u pravidelných tištěných novin zdůrazňuje kromě veřejného dosahu a periodicity obsahovou aktuálnost a univerzálnost sdělovaných informací.“

Jaroslav Pánek, Český časopis historický 4/2019