V letošním roce uběhlo padesát let od ukončení archeologických a epigrafických prací tehdejšího Československého egyptologického ústavu FF UK v Núbii, území rozkládající se mezi 1. a 4. nilským kataraktem, zahrnující oblast dvou moderních států, jižního Egypta a severního Súdánu. Rozhodnutí egyptské vlády vystavět 500 km dlouhou Vysokou přehradu u Asuánu podnítilo zorganizování mezinárodní záchranné archeologické akce pod záštitou UNESCO v Núbii (1960-1980). Do záchranné akce se zapojily desítky států, včetně Československa, které se aktivně účastnilo v letech 1960-1965. Během této doby vyslalo šest expedic, jež významnou měrou přispěly k mapování, výzkumu a záchraně núbijských památek na území, které v současnosti leží na dně asuánské přehrady.

Čtrnáctým číslem Pražských egyptologických studií bychom rádi připomněli jednak výsledky a přínos československé účasti na záchranné archeologické akci v Núbii, jednak přiblížili organizaci, logistiku a praktické záležitosti, které členové expedic museli řešit. Jednotlivé příspěvky umožňují nahlédnout do průběhu záchranné akce UNESCO z různých úhlů pohledu. Svými vzpomínkami osvěžuje přímý účastník záchranné akce prof. Miroslav Verner.
Na prahu 21. století se čeští vědci na území starověké Núbie a do oblasti jižně od ní opět vrátili. V Súdánu provádějí interdisciplinární výzkumy archeologové dvou českých institucí na třech různých lokalitách: Český egyptologický ústav FF UK (na Sabaloce a v Usli) a Národní muzeum (ve Wad Ben Naga). Výsledkům těchto již několik let běžících projektů je věnovaná druhá část Pražských egyptologických studií.