Knížka Co se vyjevuje s podtitulem Eseje o Adrieně Šimotové zahrnuje pět esejů Daniely Hodrové (Vyjevování a vytrácení, Blízké vzdálené věci, Nohy, Torzo - k poetice neúplnosti a Sňaté tváře).

Hodrová, která není kunsthistorička (výtvarným dílům se však čas od času věnuje, např. předmluva k Sudkovým Labyrintům), ale spisovatelka, se v ní věnuje několika tématům, která v tvorbě Adrieny Šimotové patří k nejdůležitějším, ale zároveň jsou blízká jí samotné.

O tom svědčí jak její předchozí esejistická kniha Chvála schoulení, tak její romány, zejména Vyvolávání a nedávno vydané Točité věty. S nimi eseje vlastně bezprostředně souvisejí, a to nejen svou poetikou, ale třeba i tím, že v nich Adriena Šimotová jako postava vystupuje - romány a eseje tvoří svébytný celek.