Publikace se věnuje zdvořilostním strategiím, které volí čeští univerzitní studenti při kontaktu s fakultou. Kniha se věnuje i zdvořilosti v České republice, např. diglosii (kontextům, v nichž je užívána spisovná či obecná čeština), jmennému a zájmennému oslovování v české společnosti a české akademické sféře, formulování žádostí v češtině v kontrastu k angličtině a dalším jazykům. Kniha zahrnuje dvě studie týkající se studentských žádostí adresovaných fakultě, první se věnuje e-mailům obsahujícím žádost o informaci, druhá analyzuje dotazy zveřejněné na studentském informačním webovém fóru. Pozornost je věnována oslovování, úvodním a závěrečným formulím, míře přímosti vyjádření a gramatickým, lexikálním i dalším modifikačním prostředkům.

Pavla Chejnová se tématem zdvořilosti - v kontextu jiných pragmalingvistických témat - zabývá dlouhodobě a soustavně, hodně už o něm publikovala; navíc je zkušenou a aktivní vysokoškolskou učitelkou a dokáže vědeckou a pedagogickou práci obdivuhodně propojovat (zapojuje studenty do výzkumu, ověřuje si u nich výsledky apod.); a navíc není jen bohemistka, ale také anglistka. To vše se příznivě odráží v předložené monografii, pro kterou si promyšleně zvolila aktuální dílčí téma: zdvořilost v elektronické komunikaci studentů s pedagogy a pracovníky fakulty.
Téma je zpracováno velmi důkladně - na základě rozsáhlého studia odborné literatury (srov. desetistránkový seznam) i na základě četných průzkumů a solidních dat, získaných z vlastní mailové korespondence se studenty, ale i z korespondence studentů s dalšími pracovníky fakulty. Výsledky jsou shrnovány do přehledných tabulek, ale zároveň interpretovány a komentovány z nejrůznějších úhlů pohledu. Celkové hodnocení zdvořilosti je spíše pozitivní a optimistické: v rámci této specifické institucionální komunikace se studenti chovají a vyjadřují zdvořile; převládá tu sice negativní zdvořilost, ale současní studenti mají sklon do jisté míry oslabovat projevy asymetrie a distance (příznačné pro negativní zdvořilost), inklinují ke zdvořilosti pozitivní a k větší neformálnosti. Základní normy epistolárního stylu ale dodržují, což se zdvořilostí bezprostředně souvisí. Projevy nezdvořilosti se v těchto komunikátech téměř nevyskytují, ale autorka přesto věnuje pozornost také pohybu na hraně zdvořilosti a nezdvořilosti (i nezdvořilost je dnes tématem speciálních výzkumů a monografií), což v češtině souvisí i s užíváním spisovné češtiny a případně prostředků nespisovných. I při využití omezeného (ale pro tento účel dostatečného) souboru dat se tak podařilo ukázat zdvořilost jako neobyčejně komplexní a mnohostranný fenomén; na její "všezahrnující" definici autorka správně rezignovala, místo toho představila nejrůznější funkce zdvořilosti. Oceňuji, že pracovala s texty psanými, ale při tom měla neustále na zřeteli (hlavně v teoretické části) i specifiku projevů mluvených.

Z recenzního posudku: prof. PhDr. Jana Hoffmannová, DrSc.