Digesta jsou nejrozsáhlejším právnickým dílem, které vzešlo z legislativní dílny císaře Justiniána. Jedná se o sbírku excerpt z odborné právnické literatury převážně klasického období, která spolu s Institucemi (český překlad Karolinum 2010) a Justiniánovým kodexem tvořila monumentální svod římského práva známý jako Corpus Iuris Civilis. Český překlad reprezentativního výboru z tohoto díla je výsledkem úzké spolupráce našich a slovenských romanistů, kteří se mohli při jeho přípravě částečně opřít o již existující výbor slovenský. Kniha vychází jako součást ediční řady Fontes Iuris Romani.
Recenzovaný rukopis je překladem jedné z nejvýznamnějších právních památek dějin, sbírky "byzantského císaře Justiniana I., jenž v 6. století n.l. nechal pořídit rozsáhlou kodifikaci římského práva. Již ve své době šlo o významný počin, protože předmětem kodifikace měly být také právní knihy, resp. sbírky děl tzv. klasických právníků z období 1. století př.n.l. - 2. století n.l. V rámci kodifikace postupně vznikly tři sbírky Codex (Novus), Institutiones seu Elementa a Digesta seu Pandectae, následované dodatečně ještě Novellami. V 16. století pak tato kodifikace získala název Corpus Iuris Civilis.
Jakkoli jde o překlad právního pramene ze 6. století, lze bez nadsázky konstatovat, že jeho význam je aktuální i pro současnou dobu. Corpus Iuris Civilis, a zejména pak jeho část Digesta, významným způsobem ovlivnily vývoj soukromého práva na evropském kontinentě. Bez nadsázky lze tak konstatovat, že moderní soukromé právo v Evropě bylo formováno pod přímým vlivem CIC a zejména pak Digest. To natolik, že právě tento základ vymezil evropské soukromé právo vůči jiným právním systémům světa. Projevilo se to mimo jiné na znění nejvýznamnějších soukromoprávních kodifikací moderních dějin, zejména na obsahu rakouského a francouzského (ale také částečně německého) občanského zákoníku.
Pokud se tedy kolektiv autorů pod vedením prof. M. Skřejpka rozhodl pro překlad právě Digest, šlo o velmi příhodnou volbu, a to hned ze dvou důvodů. Především, v českém jazyce dosud překlad v tomto rozsahu nevznikl (pomineme-li střípky z Digest v překladu rovněž prof. Skřejpka v jeho starší publikaci) a proto se dá očekávat, že o něj bude zájem jak ze strany právních romanistů, tak ze historiků. S ohledem na výuku římského práva autorem překladu se dá očekávat zájem zejména ze strany studentů Právnické fakulty UK. Vedle toho je vydání překladu velmi dobře načasováno, protože k jeho publikaci má dojít ve stejném roce, kdy účinnosti nabyl zákon č. 89/2012 Sb., tedy nový občanský zákoník, který je nejen výrazně inspirován římským právem, ale je také jakýmsi návratem k římskoprávní tradici, přetržené komunistickým režimem, které ji cíleně potíralo. Lze tedy očekávat, že o publikaci projeví zájem i právníci z praxe.
Digesta jsou sama o sobě obrovskou právní sbírkou a proto k jejímu překladu je třeba velký kolektiv překladatelů se znalostí práva, který v českých podmínkách bohužel nelze sestavit. Proto lze chápat rozhodnutí vydat vybrané fragmenty tohoto díla jako přirozenou volbu, vycházející z reálné situace. Na druhou stranu autor avizuje, že po prvním díle budou následovat další dva, čímž podíl přeložených fragmentů nabude úctyhodných rozměrů. Navíc, autor překladu navazuje na již realizovaný překlad jiné sbírky CIC, a to Institucí, které vydalo rovněž nakladatelství Karolinum v roce 2010.
Úroveň překladu, je velmi kvalitní. Autor k němu přistupoval s maximální citlivostí a erudicí, a podařilo se mu vypořádat i s fragmenty autorů (zejm. Papiniana), které jsou považovány za obtížně přeložitelné z důvodu květnatého a šroubovaného slohu. Překlad je kvalitní i po literární stránce, což s ohledem na nutnost dodržovat přesnost pojmosloví zaslouží pochvalu.
Z recenzního posudku: doc. JUDr. Petr Bělovský, Dr.
Digestaseu Pandectae, jedno z nejvýznamnějších římskoprávních děl, se konečně dočkala dlouho postrádaného překladu do českého jazyka. Koncem minulého roku v nakladatelství Karolinum vyšel první ze tří svazků tohoto rozsáhlého díla, který obsahuje vybrané části prvních patnácti knih.
Vedení náročného úkolu zpřístupnit část justiniánské kodifikace českému publiku se v roli editora vydání a překladatele ujal profesor Michal Skřejpek, přední český romanista a pedagog na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde také působí jako proděkan pro profesorské a habilitační řízení a pro rozvoj fakulty a jako vedoucí Katedry právních dějin. Na překladu samotném se podílel také profesor Peter Blaho, přední slovenský odborník v oboru, který vyučuje římské právo na Katedře římského a církevního práva Právnické fakulty Trnavské univerzity. V neposlední řadě na překladu spolupracovala Jarmila Vaňková z Právnické fakulty Trnavské univerzity a Jakub Žytek, odborný asistent Ústavu dějin lékařství a cizích jazyků 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze.
Kniha vyšla jako součást ediční řady Fontes Iuris Romani, jejímž cílem je mimo jiné do českého jazyka postupně přeložit stěžejní části kodifikace římského práva iniciované v první polovině 6. století císařem Justiniánem, pro kterou francouzský humanista Dionysius Gothofredus poprvé roku 1583 použil souhrnný název Corpus iuris civilis. Na tomto místě se sluší připomenout, že již v roce 2010 došlo taktéž pod vedením profesora Skřejpka k publikaci překladu justiniánských Institucí, učebnice z roku 533, která po staletí sloužila k nabytí elementárních poznatků o římském právu, a jejíž české vydání uvítali také mnozí současní studenti. Digesta nicméně jak svým specifickým obsahem, tak ohromujícím rozsahem 50 knih, znamenají pro překladatele a editory mnohem větší výzvu. Nanejvýš složitý úkol představovalo jejich sestavení také pro sedmnáctičlennou kompilační komisi v čele s právníkem Triboniánem, kterou císař Justinián roku 530 pověřil kodifikací práva zachyceného ve spisech vybraných klasických římských právníků, jimž svědčilo právo veřejně podávat dobrozdání o právních otázkách jménem císaře. Zdá se být neuvěřitelné, že komise svou práci dokončila po pouhých třech letech, navíc politicky velmi neklidných, a Digesta mohla být roku 533 konstitucí Tanta vyhlášena.
V předmluvě se editor stručně zamýšlí nad nepřehlédnutelným významem Digest pro rozvoj právní vědy. Po svém vydání byla opakovaně předmětem zkoumání glosátorů, komentátorů a jejich následovníků, dnes je lze považovat za základ kontinentálního soukromého práva. Poté následuje podrobné pojednání o vzniku a historii Digest. Pozornost je postupně věnována postavě císaře Justiniána, jeho manželce Theodore, Triboniánovi, samotnému postupu zrodu Digest, stejně jako jejich zpracováním ve středověku a nejvýznamnějším rukopisům. Představuje také práci právních humanistů, novověká vydání a v neposlední řadě také přínos Theodora Mommsena, jehož edice nepochybně podnítila pedagogický i vědecký zájem o Digesta. Dále je kniha vybavena úplným přehledem titulů Digest v českém i latinském znění, přiložen je i index auctorum a krátké medailonky, které shrnují dostupné životopisné informace o právnících, jejichž texty byly do kodifikace zařazeny.
Samotné jádro knihy je uvozeno třemi konstitucemi císaře Justiniána, které s tvorbou a vydáním Digest souvisí. První z nich, Deo auctore, oznamovala 15. prosince 530 začátek prací na tomto právnickém díle a obsahovala též řadu instrukcí pro Triboniána i celou kompilační komisi. Stanovila již, že se nově připravovaná kodifikace bude oficiálně nazývat Digesta seu Pandectae. Konstitucí Tanta pak byla 16. prosince 533 hotová Digesta slavnostně publikována a byl stanoven také počátek jejich účinnosti. Hlavní editor do knihy za účelem utvoření potřebného kontextu zařadil ještě jednu císařskou konstituci, nesoucí název Omnem, která byla vydána téhož dne jako Tanta. Prohlašuje Tria volumina, tedy Codex, Digesta a Institutiones, za základ výuky práva a rámcově nastiňuje vhodný průběh studia.
Dále následují vybrané fragmenty prvních patnácti knih Digest. Text je uváděn dvoujazyčně, latinský originál a český překlad jsou tištěny přehledně vedle sebe, takže lze jednoduše srovnávat jednotlivé výrazy a všímat si některých vyjádření v původním znění. Překladatelé vycházeli z latinského originálu vydaného Theodorem Mommsenem a Paulem Krügerem z roku 1922, přihlédli také k edici Pietra Bofanteho z roku 1931. Samotný překlad je velmi precizní a dokazuje, že stál překladatele mnoho usilovné práce.
Čtenáře může při listování knihou zarazit, že Digesta spíše než kodifikaci v současném smyslu slova představují tematicky utříděný soubor úryvků z děl římské právní vědy. Právě z důvodu řazení dle témat, a nikoli podle původců, je každý fragment opatřen inskripci obsahující název spisu, z něhož úryvek pochází, a jméno jeho autora. Jednotlivé fragmenty jsou sestaveny do titulů, které pak dohromady tvoří 50 knih sbírky. Ačkoli bylo Justiniánovým cílem kodifikovat jak veřejné, tak soukromé právo, dostalo se později jmenovanému jednoznačné převahy. To potvrzuje i obsah prvních patnácti knih Digest, které přináší recenzovaná publikace. Zatímco úvodní fragmenty se zaměřují na problematiku převážně správního práva, následující knihy pojednávají například o ochraně vlastnického práva, věcných právech k věci cizí nebo žalobě z ruční zástavy či z bezdůvodného obohacení.
Ve svém závěru je kniha vybavena soupisem výběrové bibliografie, jmenným, místním a velmi podrobným věcným rejstříkem. Připojena je také jazyková a překladatelská poznámka, v níž jsou objasněny některé technické záležitosti nezbytně související s procesem překladu takového díla, jako například způsob přepisu názvů římských úřadů, syntaktického členění vět nebo výběru českých ekvivalentů pro právnické pojmosloví.
Publikace prvního českého překladu Digest v historii je nepochybně na poli římského práva nejvýznamnější událostí několika uplynulých let. Širší veřejnosti se tímto zpřístupňuje stěžejní pramen svědčící o vyspělém právním systému starověkého Říma. Právní romanisté mohou díky tomuto počinu předpokládat prohloubení zájmu o zkoumání obsahu Digest, spolu se širší veřejností se jistě již nyní netrpělivě těší na publikaci zbývajících dvou dílů překladu.
Marek Novák, Revue církevního práva, 64/ 2/16, str. 123-5
