Studie se zabývá fenoménem historie v současné britské próze. Vychází z obratu k historii jakožto určujícího momentu literatury druhé poloviny dvacátého století a z rehabilitace historizující prózy, k níž došlo v několika uplynulých desetiletích. Autor se záměrně vyhýbá výrazně žánrové literatuře historického románu a ukazuje práci s tématem historie u románů považovaných za intelektuálně náročnou prózu. Zároveň si autor všímá souvislostí s tématy a otázkami diskutovanými v teoretické literatuře a jejich odrazu v próze.

Studie má velmi široký tematický záběr, přesahující předmět vymezený v úvodu. Vzhledem k četným odkazům na odbornou sekundární literaturu a filozofický kontext studii spíše ocení akademici zabývající se danou tematikou, ale jistě nadchne i běžné čtenáře se zájmem o historii i současnou anglickou literaturu. Nagy navíc svou studií dokazuje, že i v nepřeberném množství „historických románů“, které každoročně zaplavují nejen britský, ale i celosvětový knižní trh, lze najít velmi kvalitní, literárně hodnotné a inovativní romány, o čemž ostatně svědčí i to, že v posledních letech jsou mezi laureáty Man Bookerovy ceny převážně autoři píšící romány s historickou tematikou.
Veronika Geyerová (iLiteratura.cz, 13. 7. 2016)

---

Nagyův výklad Fowlesovy Francouzovy milenky, Ackroydova Hawksmoora či Faberova Kvítku karmínového a bílého by mohl být bez mrknutí oka předepsán jako léčivá terapie pro Rudišova hltavě neurotického polykače všech historických drobků: současný příklon k historii, zájem o mechanismy historiografie je jistým navázáním na radikální kritiku historie jako vědy a historiografie…
Na nočním stolku (Dějiny a současnost 4/2019)