Arcibiskup Jan Fridrich (Bedrich) z Valdštejna (1642-1694) patrí k významným postavám ceských dejin 17. století. Ve 2. polovine století predstavoval práve on nejvyšší autoritu ceského duchovenstva - organizoval prubeh rekatolizace, mimo jiné prostrednictvím spolupráce s církevními rády, rekonstrukce farní síte, literárního mecenátu a dalšími metodami. Neváhal jakožto neoficiální hlava ceské katolické církve vstoupit do konfliktu s císarským dvorem, když se domníval, že jsou ohrožena privilegia církve. Tato stránka pusobení Jana Fridricha z Valdštejna, "preláta pevného ve svém presvedcení", je dosud málo zpracovaná a v knize se jí dostává náležité pozornosti. Pražský arcibiskup také stál v centru kulturního dení a shromáždil okolo sebe umelce, literáty i hudebníky. Jeho život a pusobení poskytuje komplexní vhled do kulturního a politického vývoje ceského státu a církve v období, které zdaleka nebylo jen dobou "temna". Monografie Jirího Havlíka se zabývá i druhým životem Jana Fridricha z Valdštejna, sleduje pokusy predstavit ho jako príklad zbožného života a príkladného umírání.