Tato monografie se zabývá možnostmi zaznamenání znaků znakového jazyka, především pak možnostmi zápisu – notace – českého znakového jazyka. V úvodu jsou popsány první pokusy o zachycení znaků na papír v 18. a 19. století v Evropě; jedná se o první slovní popisy znaků, notaci znaků a zachycení znaků kresleným obrázkem. Dále je věnována pozornost detailnímu popisu prvního notačního systému založeného na lingvistických principech – Stokoeho notačního systému, který vznikl v roce 1960 pro americký znakový jazyk. Tento notační systém se stal základem mnoha dalších notačních systémů, jež jsou v práci stručně popsány. Velká část publikace je pak zaměřena na možné způsoby záznamu znaků českého znakového jazyka. Nejprve jsou krátce zmíněny „nenotační“ způsoby zaznamenávání znaků, které byly u nás doposud využity – slovní popis znaku, kreslený obrázek znaku, fotografie znaku, videonahrávka znaku a počítačová simulace znaku, dále jsou podrobně rozebrány jednotlivé standardizované notační systémy, které je možno pro zápis českého znakového jazyka využít – Notační systém pro český znakový jazyk a jeho modifikace, Edinburský nemanuální notační systém, Hamburský notační systém, SignWriting a transkripční systém Berkeley.

v posuzovaném odborném učebním textu se autorka L. Okrouhlíková věnuje jasně vymezenému tématu - notačním systémům znakových jazyků. V českém prostředí se jedná o první pokus o relativně ucelené přiblížení této oblasti. K uchopení problematiky autorka využívá svou dosavadní několikaletou pedagogickou praxi s výukou zápisu českého znakového jazyka na FF UK a zkušeností s přípravou a tvorbou multimediálních učebních pomůcek a slovníků českého znakového jazyka, na kterých často participuje jako spoluautorka, popř. konzultantka v oblasti notace znakového jazyka a lexikografíe znakového jazyka. Problematika zápisu znakových jazyků je ve výzkumu znakových jazyků stále aktuální a u nás nebyla dosud uspokojivě zpracována.
Předložená monografie obsahuje přehled zahraničních notačních systémů - Stokoeho notačnímu systému, Hamburského notačního systému, dále systému Signwriting a notačního systému Berkeley. Největší pozornost, a to je logické, je věnována notačním systémům vytvořeným pro český znakový jazyk - Macurová 1996, Beneš 2003.
Autorka zabývá významem zachycení znaků znakového jazyka a jednotlivými způsoby zachycení znaku (transkripce glosami, slovní popisem a notačním systémem). U každého způsobu uvádí jeho klady a nedostatky, vhodnou oblast jeho využití a příklady skutečného zápisu na znacích českého znakového jazyka. Nechybí zde ani stručný přehled dosavadních známých notačních systémů.
Druhá kapitola je zaměřena na Stokoeho notační systém (Stokoe's Notation System; SNS), který se stal podkladem pro vytvoření řady dalších notací a který byl na základě výzkumů různých národních znakových jazyků již několikrát modifikován. Posloupnost výkladu v této kapitole (jednotlivé komponenty znaků, typy znaků znakového jazyka a způsob /vzorce/ jejich zápisu, repertoár symbolů jednotlivých komponentů znaků) je východiskem pro výklad notačních systémů v kapitolách dalších.
Další kapitoly, jak již bylo zmíněno, jsou věnovány způsobům zápisu českého znakového jazyka. Ve výkladu autorka postupuje stejně jako u kapitoly věnované Stokoeho notačnímu systému (viz výše). Jako první je probírána notace navržená prof. A. Macurovou v roce 1996. Kromě detailního výkladu autorka k danému způsobu notace přistupuje kriticky a snaží se postihnout i nedostatky, které ukázalo teprve až praktické užívání tohoto zápisu znaků českého znakového jazyka. Dále autorka přibližuje notaci K. Beneše z roku 2003, která je revizí a zpřesněním původní notace prof. A. Macurové. Autorka čerpá z nepublikovaného rukopisu, který doplnila o své další poznatky (např. tvary ruky, které se v českém znakovém jazyce užívají, a místa artikulace, která byla v původním návrhu opomenuta). Autorka zaměřila také na notaci nemanuální složky, konkrétně na Edinburský nemanuální notační systém (The Edinburgh non-manual coding system; ENCS), vytvořený britskými výzkumníky pro zachycení nemanuální složky znakového jazyka. Tento způsob notace vychází zejména ze Stokoeho notačního systému (používá stejné symboly).
Následující kapitola se zabývá jedním z nejpoužívanějších notačních systémů, Hamburským notačním systémem (Hamburger Notationssystem fur Gebärdensprachen; HamNoSys), který si klade za cíl stát se mezinárodním notačním systémem. V předposlední kapitole je popisován notační systém SignWriting (znakopis), který vznikl v Dánsku a který bývá narozdíl od ostatních notačních systémů (určených především pro vědecké účely) prezentován jako psaná podoba znakového jazyka.
Poslední kapitola publikace se zaměřuje na u nás víceméně neznámý notační systém Berkeley (The Berkeley Transcription System; BTS), který patří k těm novějším a který vznikl ze spolupráce amerických a holandských výzkumníků. Záměrem tvůrců bylo navrhnout takový notační systém systém, který by zachytil a dokumentoval interakci neslyšících dětí s jejich slyšícími i neslyšícími komunikačními partnery. V systému nejsou využívány žádné speciální symboly, ale anglické zkratky. Výhodou tohoto způsobu zapisuje, že zachycuje také gesta a komunikační jednání. Tento notační systém však v žádném případě není možné interpretovat, aniž bychom znaly daný národní znakový jazyk a strukturu a fungování znakových jazyků. (Bez obrazového doprovodu je pro neznalého čtenáře jen stěží představitelné, jak reálná promluva ve znakovém jazyce vypadá.)
Je zapotřebí ocenit, že jednotlivé symboly komponentů znaků a způsoby různých zápisů, je-li to možné, autorka bohatě doplňuje názornými příklady a konkrétními zápisy, které jsou pro text velmi prospěšné a velmi dobře výklad objasňují. V této souvislosti je důležité upozornit také na skutečnost, že autorka všechny příklady znaků z českého znakového jazyka konzultovala s rodilými mluvčími. Zapotřebí ocenit je i množství zdrojů, se kterými se autorka seznámila a které uvádí za každou kapitolou v seznamu literatury. V našich podmínkách není snadné se k řadě relevantních studií dostat.
Celý text je zdařile členěný, pečlivě zpracovaný a umožňuje čtenáři dobrou orientaci v jednotlivých částech výkladu. Řada termínů je vysvětlena v poznámkách pod čarou, v poznámkách pod čarou jsou rovněž doplněny další, rozšiřující informace, které se přímo netýkají hlavní linie výkladu. Text je proto velmi kompaktní a nenutí čtenáře si dohledávat neznámé informace v jiných zdrojích. Autorce se podařilo předložit v oceněníhodné komplexnosti a výkladové srozumitelnosti základní poučení o notaci znakových jazyků, především o způsobu zápisu českého znakového jazyka a její monografie představuje velmi dobrý základ pro čtenáře, kteří se o toto téma výzkumu znakových jazyků zajímají. Jistě se stane mezi českými odborníky a studenty vyhledávanou publikací.

Z recenzního posudku: PhDr. Lucie Šůchová