První svazek knihy Michala Tomáška je věnován historické komparaci právních systémů Dálného východu (Čína, Japonsko, Korea, Vietnam) až do recepce západních právních institutů v devatenáctém století. Odkrývá tak souvislosti, bez kterých nelze pochopit odlišnosti současného dálněvýchodního práva od systémů kontinentální Evropy a systému angloamerického, jejichž srovnání bude předmětem druhého dílu. Čtivý text našeho předního odborníka na čínské právo se nevyhýbá barvitým detailům a stranou neponechává ani filozofický a náboženský kontext, takže kniha jistě osloví nejen specialisty, ale i širší čtenářskou obec. Výklad je dokumentován bohatým obrazovým doprovodem.
Jak vyplývá z přemluvy, je autorovým záměrem vytvořit rozsáhlé dvousvazkové dílo o právních systémech Dálného východu, které nemá v naší odborné právnické literatuře obdoby. Není mi rovněž známo, že by se někdo v takto obsáhlém srovnávacím pohledu problematikou tamních právních systémů v evropském nebo světovém měřítku zabýval. Jsou známy studie o čínském právu, japonském právu, případně právu korejském, ale ty jsou zaměřeny spíše dílčím způsobem na jednotlivé právní oblasti. Tomáškův přístup je proto zcela nový a v tomto ohledu mimořádně tvůrčí.
První díl monografie pojednává o právním vývoji na Dálném východě do doby, než tamní státy začaly přejímat "západní" právní řády. V Číně do vzniku republiky v roce 1911, v Japonsku do reforem Meidži po roce 1868, v Koreji do japonské okupace v roce 1910 a ve Vietnamu do dovršení francouzské okupace v roce 1884.
Autorovým záměrem je ve druhém díle analyzovat dopady recepce "západního" práva na vývoj právních systémů v jednotlivých státech Dálného východu. Jeho pochopení ovšem bez znalosti historického pozadí není možné. Navíc, jak autor opakovaně píše, současná interpretace práva v Číně, Japonsku nebo v Jižní Koreji se stále více a více uchyluje k tradičním metodám, hlavně konfuciánství. Proto je analýza historického vývoje tolik cenná pro pochopení vývoje současného.
V době před příchodem "západní" právní kultury na Dálný východ bylo určující právo čínské, které autor dobře zná díky svému studiu v Číně a dlouholetým vědeckým zkoumáním jeho současných i historických aspektů.
Já sám se dlouhodobě zabývám právem japonským a z tohoto pohledu mohu s potěšením konstatovat, že autorova analýza japonského práva je přesná, zajímavá a neotřelá. Zejména dobře vystihl, jak se japonské právo po reformách Taika v roce 645 začíná pomalu vzdalovat svému čínskému předobrazu.
Jak autor správně poznamenává, představa, že Japonci jen mechanicky kopírovali čínské instituty, je mylná, neboť oni hlavně přejímali to, co japonské mentalitě vyhovovalo. Ve svých adaptačních snahách nešli příliš daleko, neboť bylo nezbytné přizpůsobit veřejnou správu novým požadavkům vstupu do státní služby na dědičném, nikoliv už na výběrovém principu. To si vybralo svou daň na účinnosti japonského úřednického systému. Původně jednoznačný postup recepce čínského právního systému do Japonska tak nabral jiný směr.
Transplantát složité čínské byrokratické hierarchie posílil v Japonsku aristokratickou hierarchii. Japoncům nebylo, na rozdíl od Číňanů, zcela vžité konfuciánské pojetí kolektivity, a tak se postupně v Japonsku každý úřad a každá hodnost stávají dědičnými. V japonské společnosti se posiluje moc jednotlivých rodů a vytváří se tu propracovaná feudální pyramida ještě přísněji diferencovaná, než evropská feudální hierarchie.
Dochází také k posílení vojenské moci. Jestliže v Číně byl vždy na prvním místě úředník, kdežto voják byl jen námezdní silou, pak v Japonsku je tomu přesně naopak. Císařská správa je tak zatlačována do pozadí a stále tvrději se uplatňuje bezvýhradná vojenská odhodlanost splnit rozkaz i za cenu vlastního života. V takových společenských podmínkách bylo ovšem těžké uplatňovat právní zásady, původně přijaté z čínského práva, a tak se od X. století čínský a japonský právní systém začínají od sebe vzdalovat. Vrcholem bylo pak období šógunátu, kdy po roce 1192 Japonsko vytvořilo zcela odlišnou právní kulturu.
V souvislosti s japonským právem považuji za cenné autorovy úvahy o významu některých historických institutů pro japonské současné právo. Mám na mysli nejen postavení císaře, který je nedotknutelný a posvátný, zatímco v Číně byl císař sice synem nebes, ale nebesa ho mohla kdykoliv zavrhnout, když se proti němu třeba vzbouřil lid. Pro současnou japonskou společnost je příznačná hierarchizace a absolutní poslušnost v pracovněprávních vztazích, jejíž historické kořeny autor odhaluje. Stejně jako třeba "rodinné" struktury a vazby v japonských obchodních společnostech a jejich historický základ. Za velmi přínosné považuji též pasáže o vietnamském právu, které bylo dosud neprobádané.
Protože se ve své vědecké a pedagogické činnosti zabývám církevním právem, vzbudily mou pozornost ty části třetí knihy, nazvané "Křižovatky", kde autor píše o vlivu křesťanství a o působení křesťanských misií na Dálném východě. Z pohledu církevního práva považuji autorovy vývody za přesné a výstižné. Upozorňuji zejména na projevy kriminalizace křesťanství v Japonsku, v Koreji, ve Vietnamu a do jisté míry i v Číně.
Je též zajímavé srovnání s východoasijským náboženským právem, buddhistickým nebo lámaistickým, které požívalo exteritoriality vůči právu světskému a mělo na Dálném východě velký vliv.
Posuzované dílo má dle mého názoru vysokou odbornou a vědeckou hodnotu. Nadto má i význam pro praxi, která vyžaduje hlubší poznání kořenů a fungování práva na Dálném východě.
Z recenzního posudku: Prof. JUDr. Jiří Rajmund Tretera
Přečtení recenzované knihy doporučuji všem, kdo se zabývají osudy zemí Dálného východu. Kniha představuje účinnou pomůcku pro odborníky v oboru mezinárodního práva, mezinárodního obchodu a mezinárodních vztahů. V oblasti srovnávacího práva se jedná o průkopnické dílo, které nemá v české literatuře obdoby.
Záboj Horák (Revue církevního práva, 64/2/16, str. 121–122)
Mohlo by se přitom zdát, že takto dokonalé poznání fungování práva ve středověku či v raném novověku je už dnes zbytečné. Jak však ve své knize Michal Tomášek dokazuje, je to úplně naopak. Historie je pro poznání současného práva zcela klíčová a obdoba historického výkladu je daleko důležitější, než jsme například v českém prostředí zvyklí. „Dnešní právo v zemích Dálného východu se zdá být výsledkem přejímání ,západního‘ práva. Určitě tomu tak je v rovině psaného práva. Ale aplikace a interpretace práva se v posledních letech vrací ke starým tradicím,“ upozorňuje profesor Tomášek. „Číňané s oblibou říkají, že za svůj ekonomický úspěch vděčí trvalosti konfuciánské ideologie, k níž se při výkladu práva rádi vracejí. Proto je první díl knihy věnován srovnávací analýze právních systémů Dálného východu v dobách do recepce zahraničního práva. Z hlediska interpretačních metod má toto období dnešku stále více co říct,“ uzavírá Michal Tomášek.
Stranou však nesmíme ponechat ani nakladatelské zpracování celé knihy, která se díky povedené vazbě i důkladně vybraným ilustracím, mapkám a fotografiím stane ozdobou každé knihovny. Nezbývá než si přát, aby podobně vypadaly všechny knihy o právu.
Jan Januš (Lidové noviny, 25. 7. 2016, příloha Právo a justice, str. 5)
Posuzovaná kniha představuje solidní přehled dějinného vývoje právních systémů daného regionu, autor nezůstává jen u povrchního popisu právních úprav, ale snaží se je představit v širším kontextu, což lze jen s povděkem kvitovat. Publikace je navíc vkusně doplněna ilustracemi, jejichž soupis nalezneme na konci knihy.
[…]
Knihu lze vřele doporučit všem zájemcům o cizí právní kultury a komparatistiku, ale i historii obecně, jelikož představuje první ucelené pojednání tohoto druhu v českém jazyce, nadto je cenným zdrojem informací dostupných jen užšímu okruhu odborníků.
Lenka Bezoušková (Právník, 7/2017, str. 636–637)
