Starojavánské epické veršované literární dílo pocházející z první poloviny 11. století n. l. napsal básník Mpu Kanwa, který pobýval ve službách javánského krále Erlanga. Prototyp pro svého hlavního hrdinu Ardžunu našel v postavě téhož jména v indickém eposu Mahábhárata, kde vyniká hlavně statečností a dovedností ve válečném umění, zatímco v javánském pojetí dominuje jeho síla duševní, vnitřní, jejíž pomocí zdolává ve jménu spravedlnosti i nejsilnější nepřátele. Navíc je Ardžuna Kanwou představen i jako neodolatelný svůdce žen. Epos obsahuje 36 zpěvů a verše mají v rámci zpěvu týž počet i stejné rozložení dlouhých a krátkých slabik. Přeložila Zorica Dubovská, přebásnil Petr Komers. Vysvětlivky pojmů a jmen. První překlad do češtiny. Grafická úprava Jiří Voves.

Starojávanská epická poezie navazuje na staroindickou epiku, jak tematicky, tak i básnickými rozměry. S pronikáním hinduismu na Jávu a indonéské ostrovy v 1. století n.l., usazuje se tam indická kulturní tradice a šíři se i popularita eposů Rámájany a Mahábháraty. Z těchto děl také čerpá náměty stínové divadlo wayang na Jávě a na Bali.
Současně tu vzniká i domácí originální epická poezie založená na indických vzorech. Ardžunawiwaha jedním ze stěžejních textů indonéské literatury. Jeho autorem byl mpu Kanwa, který žil na Jávě v době vlády krále Airlanggy (1019-1042). Epos je napsán ve forme kakawinu, což je žánr převzatý ze sanskrtských vzorů. Jde o rozvinutí jedné episody z eposu Mahábhárata.
Hrdina Ardžuna (nám známý např. Z Bhagavadgíty), který se v ústraní věnuje meditaci, je pověřen bohy, aby bojoval se zlým démonem Niwatakawačou. Bohové věří, že díky své dlouhé askesi nabyl Ardžuna nadlidské síly. Musí však jeho vůli vyzkoušet - pošlou za ním krásné víly, které ho mají svést. Ardžuna však odolá a ve zkoušce obstojí. Další část eposu líčí jeho putování do říše démona a také následné boje s Niwatakavačovým vojskem. Po úporném boji je Ardžuna odměněn tím, že se všemi krásnými vílami může strávit chvíle rozkoší, ale čas na ně je omezený. Součástí textu jsou i živé a opěvné popisy javánské přírody. Epos má přes 2 tisíce veršů.
Překlad přední české indonésistky Z. Dubovské je jazykově věrný starojávanskému originálu Ardžunawiwahy a přebásněním Petra Komerse dostal české epické roucho a svým rytmem nezaostává za klasickými překlady klasické epiky. Básník dodržel sylabickou strukturu originálu. Překlad je velmi čtivý a svým rytmem příjemně působí na čtenáře.

Z recenzního posudku: Doc. PhDr. Svetislav Kostič, Dr.