Německá barokní kázání vzniklá v českých zemích představují dosud jednu z méně probádaných oblastí filologie i dějin teologie. Tato edice bohemikálních tisků, dominikánských duchovních promluv z let 1715–1761, přibližuje téma prostřednictvím několika konkrétních ukázek.
Kniha obsahuje komentovaná vydání čtyř německých a čtyř českých textů svátečních a příležitostných kázání z fondu historické knihovny řádu bratří kazatelů v konventu sv. Jiljí v Praze. Německé promluvy jsou opatřeny zrcadlovými překlady a edici doplňuje rozsáhlá úvodní studie.
Kniha je určena jak odborníkům, tak laickým zájemcům o barokní homiletiku.

Výtvarně a redakčně na první pohled neokázalá kniha Jany Maroszové jako by kopírovala skromný rozsah a nenáročnou výtvarnou podobu příležitostných kázání i způsob dochování tištěných kazatelských promluv v klášterní knihovně u sv. Jiljí v prostých kartonech. A analogie je možné najít i ohledně obsahu: také její kniha přináší čtenářům, stejně jako kdysi kazatelské promluvy jejich posluchačům, potěšení a moudré poučení, za nímž je patrný osobní hluboký vnitřní vztah k tématu a pečlivá práce, a v neposlední řadě množství podnětů pro bádání o homiletice v 18. století. Jana Maroszová věnovala svou knihu o dominikánských barokních kázáních sympaticky všem, kteří znají „nejen cenu slova, ale rovněž cenu ticha“. Mluvení a mlčení patří, nejpozději od prací Petera Burkeho, k důležitým tématům raněnovověkých kulturněhistorických výzkumů a lze si jen přát, aby výzkumy barokní homiletiky nadále a možná ještě výrazněji vykračovaly z oborových hranic směrem k sociokulturním kontextům jejich recepce.
Radmila Prchal Pavlíčková (Česká literatura 4/2017)