Pocta jihočeské krajině, přírodě a lidem, kteří ji od pravěku citlivě přetvářeli.

V delších i drobných esejích vypráví Václav Cílek zejména o Hluboké nad Vltavou a blízkém hradišti Baba v hlubocké oboře. Nachází dosud málo souvislosti s rakouským Halštatem či Traunkirchenem, připomíná unikátní nebeský disk nalezený v saské Nebře i plzeňský štít z doby bronzové, srovnává harmonii Budějovické pánve a Pošumaví s dalšími českými regiony.

Vychází z přesvědčení, že k pochopení naší současné role a možností se nejprve potřebujeme integrovat do své vlastní kultury a minulosti a teprve tím se ukážou staré a přirozené vazby k dalším evropským i mimoevropským státům. Kniha vznikla jako doprovod k otevření místa pro setkávání, hovory a meditaci u Munického rybníka, které dostalo název Hlubocké kameny.