V knize Závažná těla se filosofka a genderová teoretička Judith Butlerová vyrovnává s námitkami, které jí byly adresovány po vydání spisu Potíže s rodem (Gender Trouble, 1990). Ty se týkají především otázky tělesnosti jakožto materiality, otázky, která se jejím kritikům zdála v raném pojetí performativní konstituce genderu, jak jej Butlerová rozpracovává, nedostatečně zohledněna. Butlerová se v reakci na tyto námitky snaží ukázat, jakým způsobem je sama otázka tělesnosti jakožto materiality od samého počátku podmíněna symbolickými mechanismy. Závažná těla jsou ale mnohem víc než jen polemický text, už jen proto, že Butlerová své pojetí rozpracovává i s pomocí skutečného dialogu jak s jinými feministickými teoretičkami (Luce Irigarayová, Julia Kristeva), tak s významnými filosofy druhé poloviny dvacátého století (Michel Foucault, Louis Althusser, Jacques Derrida) a s psychoanalýzou (Sigmund Freud, Jacques Lacan), ale i prostřednictvím exkursů do literatury (Nella Larsenová, Willa Catherová), politické teorie (Ernesto Laclau, Slavoj Žižek) i gay a lesbické subkultury. Už jen kvůli tomuto interdisciplinárnímu záběru patří tato kniha mezi její nejvýznamnější práce.

PODĚKOVÁNÍ
PŘEDMLUVA
ÚVOD

I.
1. Závažná těla
2. Lesbický falus a morfologické imaginárno
3. Fantasmatická identifikace a převzetí pohlaví
4. Gender je v plamenech: otázky přivlastnění a subverze

II.
5. „Přechod životu nebezpečný“: mužská jména u Willy Catherové
6. Passing, queering: Nella Larsenová a její psychoanalytická výzva
7. Debatování s reálnem
8. Kriticky queer

DOSLOV K ČESKÉMU VYDÁNÍ
Od konstrukce k etice: Závažná těla a jejich kontext
JMENNÝ RESJTŘÍK

Vzhledem k faktu, že autorčin styl psaní je silně polemický, je klíčem k pochopení jejích teorií znalost autorských osobností, na něž reaguje. V případě Závažných těl tedy Jacquesa Lacana, Michela Foucaulta, Jacquesa Derridy nebo třeba Louise Althussera. I nepoučený čtenář je schopen na bazálně konceptuální rovině teorie Butlerové vnímat, jejich kontextualizace inspiračními teoriemi však vede k mnohem hlubšímu porozumění a schopnosti s koncepty dále nakládat. I přes komplexnost a formální nepřístupnost, již možná zbytečně adoptoval i český překladatel, je pak poučeným čtenářům patrný značný význam uvažování Butlerové. Není totiž možné o ní hovořit pouze jako o genderové teoretičce, její filosofie díky své konstrukcionistické povaze jasně poukazuje na společenskou determinovanost všech lidských kategorií včetně rasy a pohlaví. Jejím stěžejním přínosem, velmi transparentním v této knize, jsou proto úvahy o subjektu jako tvoru sociálním, jež nezbytně reprodukuje očekávání společnosti v nejrůznějších ohledech. Základní otázkou této knihy proto není tělesnost, gender či pohlaví, ale zejména cele konstruované lidství.
Iveta Jansová (Revue pro kulturu, 4/2017, str. 77–78)