Moc bezmocných je jedním z nejznámějších a nejdiskutovanějších disidentských textů. Václav Havel jej napsal v roce 1978 ve zvláštních podmínkách komunistické diktatury, přesto je zjevné, že i po téměř čtyřiceti letech od prvního samizdatového vydání, kdy tyto podmínky již pominuly, neztrácí na své síle a inspirativnosti, o níž svědčí nové překlady, například do arabštiny, perštiny, čínštiny či ukrajinštiny.

Čím oslovilo či naopak neoslovilo toto chef-d'ouvre disidentské literatury svoji dobu, a co může nabídnout době současné?

Nad těmito rámcovými otázkami se zamyslelo třicet renomovaných a zasvěcených esejistů, mezi jinými Steven Lukes, Roger Scruton, Jonathan Bolton, Marci Shore, Barbara J. Falk, Barbara Day, Delia Popescu, David S. Danaher, Kieran Williams, Robert B. Pynsent, Kacper Szulecki, Aleksander Kaczorowski, Jiří Přibáň, Petr Pithart, Miloš Havelka, Karel Hrubý, Miroslav Kusý, Lenka Karfíková, Lenka Jungmannová.