Tato publikace je kritickým zpracováním zcela neznámé pozůstalosti jednoho z předních českých kameramanu, Jaroslava Kučery, spolupracovníka Věry Chytilové, Vojtěcha Jasného, Karla Kachyni, Zdeňka Podskalského, Oldřicha Lipského či Petra Weigla.

Kniha se pokouší jednak o teoretické uchopení práce kameramana a jeho základních mediálních praktik v jejich obecnosti, jednak o postižení specifických postupů Jaroslava Kučery.

Skrze archiv umělce dovoluje proniknout k jeho myšlení obrazem, přiblížit se jeho pohledu a zkoumat vazby mezi jeho vlastní fotografickou a soukromou filmovou tvorbou a profesionálním natáčením. Zároveň se snaží o načrtnutí plastického obrazu některých specifických rysu umělecké i populární tvorby socialistického Československa.