Monografie Vzdělání a dnešek představuje texty českých a slovenských VŠ učitelů a badatelů v oblasti pedagogiky, psychologie, sociologie a filosofie výchovy, kteří se zabývají otázkami teorie vzdělání. Je rozvržena do tří částí, tematizujících problémy vzdělanosti z různých perspektiv a sledujících specifické logiky, rozpory a otázky těchto problémů. Zahrnuje perspektivy a texty (1) historické, (2) metodologické a filosofické a (3) texty se sociopolitickým přesahem zaměřené k problémům ideologizace soudobých konceptů vzdělání.
Konkrétně jsou v knize řešena tato témata: historické předobrazy soudobých problémů v teorii vzdělání (spory Chlup – Příhoda v české meziválečné pedagogice); Komenského obraz světa vzdělanců, jeho atributy a kritika; fenomenologická analýza soudobých koncepcí vzdělání v kontextu filosofie přirozeného světa; úloha metafor v pedagogickém diskursu a chybějící metafora ideje vzdělanosti; ideové a organizační změny v řízení univerzit a v podobách univerzitního vzdělávání pod vlivem neoliberálních tlaků; akademické cíle základního vzdělávání; školské reformy a jejich ideologizace; problematika kulturního relativismu ve vzdělávání.

Posuzovaný rukopis sdružuje deset sborníkově uspořádaných textů jedenácti renomovaných českých a slovenských autorů, odborníků v pedagogice, filosofii (výchovy), v sociologii (výchovy) a v pedagogické psychologii. Prezentované texty, které tvoří poměrně hutný a logický celek, jsou výsledkem odborné diskuse autorů, reflektují klíčový rozpor konceptu a dynamiky postmoderní společnosti v oblasti vzdělávání, a to z šíře různých úhlů pohledu. Jde proto o odborně náročné texty, současně však kvalitně propracované, nosné a solidně čtivé.
Historický exkurz Růženy Váňové (Otakar Chlup, 1875-1965. Nástin života a díla) prezentovaný v první kapitole připomíná přínos díla významného českého pedagoga a upozorňuje tím na nezbytnost akceptovat historické kontinuum (nejen) v oblasti vzdělávání. Autorkou popisovaný spor Chlupa s Příhodou v zásadě velmi vhodně otevírá (nikoliv náhodně) diskusi pro ústřední sledované téma celé knihy: konfrontaci mezi pragmatickými pojetími a akademicky kultivačním smyslem vzdělávání. K poněkud vzdálenějšímu období dějin pedagogiky se obrací druhý text komeniologa Jana Hábla ("Mezi učené s tebou" Alegorie vzdělanosti v Komenského Labyrintu), aby v interpretaci Komenského pojetí vzdělanosti opět nacházel obdivuhodné kontexty a alegorie právě i k současným nepochopením, k otázkám po smyslu vzdělávám a ke konfliktům doby. Jaroslav Koťa se ve třetí kapitole (Vzdělání v konfrontaci s přirozeným světem a vědou) zamýšlí nad neukončeným hledáním pedagogiky jako vědy, a ptá se, co tedy dělat s krizí výchovy, kterou nelze řešit prostředky, kterými disponují vědy. Filosoficky zaměřená úvaha Martina Strouhala ("Mezi Ifigenií a Asterixem." K problematice kulturního aristokratismu a relativismu ve vzdělávání) jde k jádru konfrontace krize kultury jako důsledku výchovy, když otevírá aktuálně užitečnou diskuzi o odpovědnosti školního vzdělávám vůči "vyšší kultuře". Tyto čtyři první kapitoly otevírají hlubší filosofický prostor následujícím textům. Explicitní analýzu metafory ve vzdělávám nabízejí v páté kapitole Roman Švaříček a Ingrid Čejková (Metaforický svět učení). Další dvě části publikace, šestá a sedmá kapitola, se zabývají vysokoškolským prostorem vzdělávání. Jsou velmi cenné, neboť lze soudit, že právě vysokoškolská rovina vzdělávání je na jedné straně citlivá a zranitelná, ale souběžně také snadno ovlivnitelná, a jak se ukazuje, až překvapivě manipulovatelná. Zuzana Danišková nejprve hodnotí genezi novodobé univerzity a její dynamiku (Vznik modernej univerzity - Newman vs. Humboldt), když se snaží komparovat univerzitní pojetí Humboldta a Newmana. Neoliberální tlak na současnou univerzitu, její proměnu a důsledky pro její; tradiční specifickou kulturu zhodnocuje v sedmém příspěvku Ondřej Kaščák (Produkcia a reprodukcia vedenia v neoliberálnych univerzitách). Publikace dále zasahuje též problémy praktičtěji zaměřené v oblasti základního vzdělávání. V osmé kapitole posunuje Dominik Dvořák diskuzi (nejen) do terminologické roviny (Akademické cíle základního vzdělávání v 21. století), když zvažuje možnosti a limity akademických obsahů a cílů v oblasti základního vzdělávání. Právě reformy kurikula jsou častým a lákavým prostorem ke změně pojetí vzdělávám. Vzdělávací politika je předmětem dvou posledních kapitol. Nejprve kriticky, ve vtipné metafoře, uchopil neukotvenost a problematičnost posunů v realitě vzdělávací politiky Tomáš Janík (Škola v pohybu aneb k problému výjezdu a rozjezdu z kruhového objezdu). Poté v poslední desáté kapitole publikace završuje řadu v textu uvedených myšlenek Stanislav Stech, který si klade otázku, zda lze v oblasti výchovy a vzdělávání čelit natolik efektivnímu tlaku neoliberálních praktik.
Text jako celek prezentuje celou řadu zcela klíčových otázek o smyslu vzdělávání, o jeho dynamice, proměnách, problémech, rizicích i o možných řešeních. Obsahem se podařilo autorům a editorům uchopit zásadní problémy současného vzdělávání i pedagogiky jako vědy. Všechny texty kapitol představují jistou jednotící linii nejen tématem, širším obsahem a kontextem, ale také svou formou: Tematicky jde autorům o diskuzi k výsostně aktuálmmu problému kultivační funkce vzdělávání se sílícím tlakem ji různými mechanismy potlačovat, neakceptovat či zcela popírat. Je zajímavé, že vícero kapitol volilo ve svých popisech a interpretacích metaforickou polohu, jedna kapitola analyzuje metaforu explicitně jako fenomén ve výchově. Domnívám se, že i přes určitou různost šíře tematického záběru, nestejné zaměření, odlišnou dikci autorů a specifické formy jednotlivých textů, stejně tak jako jejich různou genezi, ze které vzešly, jde v rukopisu o jediné sledované ústřední téma, nahlížené z odlišných úhlů a úrovní. Tyto skutečnosti implikují syntetizující potenciál, který dovoluje jen po drobných úpravách povýšit předkládaný rukopis na konzistentní produkt monografické povahy. Uspořádanost jednotlivých textů považuji jako vhodnou, resp. nevidím vhodnější možnosti strukturace dílčích částí. Rukopis je velmi kvalitním odborným textem, zpracovává zcela zásadní a aktuální problematiku pedagogiky a vzdělávání.

Z recenzního posudku: doc. Petr Urbánek