V mnohém průkopnická a nejen pro medievistické bádání inovativní byla završením Grausových výzkumů o genezi raně středověkého státu, o formování středověkých představ o počátku společnosti, o etnogenezi kmenů a národů a o vzniku tradic spojených s národními světci a zakladateli panovnických dynastií.

K jejímu sepsání František Graus směřoval již od počátku 60. let. Již tehdy si předsevzal, že problematiku vzniku středověké kolektivní paměti a dějinného povědomí v českých zemích zpracuje komparativním způsobem. Primárně se mu nabízelo prostředí středověké říše, v němž se prostřednictvím germánské mytologie vytvořily svébytné představy o původu a charakteru germánských kmenů a jejich vládců. Ty se v mnoha variantách udržely hluboko do 18. a 19. století. V době vzedmutého historismu pak hrály rozhodující úlohu při vzniku moderního německého státního a národního povědomí.

Posléze se rozhodl v Živé minulosti srovnat vývoj v Čechách a říši s vývojem ve francouzském království, jenž se v mnoha ohledech ubíral zcela jinými cestami. I přes odlišný vývoj však rovněž vedl ke vzniku historizujícího národního povědomí, jehož sakrální a monarchistické prvky nedokázala plně překrýt ani Francouzská revoluce.

Stopováním geneze historického povědomí a kulturní paměti v této knize František Graus předběhl dnes velmi moderní bádání o místech paměti a politice paměti. Zároveň se mu podařilo na českých, německých a francouzských příkladech ukázat, že středověká minulost je v moderních společnostech velmi živá a že jak z hlediska kultury, tak z hlediska politiky výrazně ovlivňuje naši současnost. Platilo to v 70. letech a platí to i dnes.

Minulosti se podle Grause nemůžeme nikdy zbavit, můžeme se s ní pouze naučit žít, můžeme se z ní poučit, avšak nesmíme ji přehlížet, protože nás nakonec vždy ať už ve své pozitivní či negativní podobě opět zasáhne.