Monografie je první původní českou prací, která se v takové hloubce a takovém rozsahu zabývá jednou z nejvýraznějších postav raného křesťanství Pavlem z Tarsu. Tento vzdělaný diasporní Žid se po setkání se zmrtvýchvstalým Pánem stal zřejmě nejhorlivějším hlasatelem evangelia a právě díky jeho nasazení a schopnostem se nová víra úspěšně prosadila v pohanském prostředí. Kniha na pozadí reálií soudobého helénistického světa sleduje Pavlovu židovskou formaci a myšlenkový obzor před obrácením, pokouší se rekonstruovat základní chronologii jeho života, zevrubně pojednává o Pavlově misijním působení a přináší rozbor jeho literární činnosti i základních témat jeho teologie. Ve snaze podat co nejúplnější syntetický obraz Pavlovy osobnosti se nevyhýbá ani problematickým okruhům a sporným otázkám. Zvláštní pozornost je věnována Pavlovu názoru na rodinu a sexualitu. Kniha není určena pouze biblistům a specialistům na rané církevní dějiny, ale i širší odborné veřejnosti a všem poučeným zájemcům o téma počátků křesťanství.
Dotisk prvního vydání.
Monografie M. Ryškové (s exkurzy S. Ondrejičkové) je původní českou odbornou studií, která se komplexně v jednom svazku věnuje apoštolu Pavlovi, jeho osobě, činnosti a dílu v historickém, náboženském a kulturním kontextu jeho doby. Kdo alespoň trochu sleduje publikační činnost docentky Ryškové, ví, že se dlouhodobě na profesionální úrovni věnuje především apoštolu Pavlovi a historickým aspektům Nového zákona. Předložená monografie pak zcela spontánně nejen svým v názvu avizovaným tématem, ale také svým rozsahem vzbuzuje u čtenáře očekávání kvalitního a uceleného "vydání počtu" z předchozí autorčiny odborně biblistické činnosti. Jeho očekávání zklamáno není.
Jak napovídá samotný název, studie nepojednává jen o Pavlovi, ale také o křesťanství jeho doby, o jeho postavení v kontextu náboženského, politického, sociálního každodenního života v Římské říši prvního století po Kr. Musím konstatovat, že práce se ve všech svých částech zabývá těmi aspekty tématu, které s ním věcně souvisejí. Čtenář si čtením jednotlivých kapitol a v nich pojednávaných otázek postupně skládá pestrobarevný konkrétní obraz Pavla jako člověka, jako horlivého Žida před jeho obrácením a jako zaníceného apoštola a misionáře po něm. Autorka nezamlčuje žádné doložitelné skutečnosti o jeho osobnosti a představuje nám ho se všemi jeho charakterovými vlastnostmi, kladnými i zápornými. Pavel v jejím podání není idealizovanou, bezproblémovou postavou, ale skutečným věřícím člověkem s různými lidskými slabostmi, který ve víře a v důvěře v ukřižovaného a zmrtvýchvstalého Božího Syna s plným nasazením uskutečňuje své apoštolské poslání, jehož součástí jsou jak různé překážky ze strany spoluvěřících, židů a nevěřících, tak také různé nepřízně osudu, které ho na cestách provázejí. V tomto všem je ústředním bodem jeho života, myšlení a činnosti Ježíš Kristus. "Jeho ztotožnění s Kristem nebylo žádným mystickým výkonem ani zbožnou frází, nýbrž žitou realitou." Různé historické aspekty, kterým se autorka v knize velmi intenzivně věnuje, vytvářejí pozadí onoho výše zmíněného obrazu Pavla. Umožňují nám zásadním způsobem lépe chápat a vnímat ten konkrétní historický kontext, v němž Pavel musel řešit různé konkrétní, především pastoračně-teologické a ekleziologické problémy raněkřesťanských obcí. V míře - jak extenzivní, tak intenzivní - a v komplexnosti, v jaké se autorka historickou (ale i teologickou) kontextualizaci Pavlovy činnosti a jeho názorů zabývá, považuji tuto monografii zcela jednoznačně za nesporný přínos pro českou novozákonní biblistiku.
Autorka píše přehledně, srozumitelně, jasně; to však čtenáře děl docentky Ryškové nepřekvapí. Jedná se totiž o jeden z jejích charakteristických rysů, kterým je schopna oslovit daleko širší čtenářské publikum než jenom úzce odborné. Musíme hned dodat, že to v žádném případě není na úkor odbornosti. Právě naopak. Je to svědectvím profesní zralosti člověka-odborníka, který ví, o čem píše, rozumí tomu, a proto je schopen přístupným způsobem formulovat problémy a jejich (možná) řešení a také vyjádřit vlastní kritický názor. Celkově vzato jsou názory autorky dokladem zralé úvahy, jsou vyvážené, umírněné, kritické a erudované. Důsledně vychází z novozákonních textů a snaží se vyhýbat zbytečným spekulacím, které v nich nemají oporu. V kontextu pavlovského bádání se autorka pohybuje v rámci umírněných, ne extrémních pozic (např. v otázce chronologie Pavlova života nebo interpretace jeho některých teologických názorů a postojů).
Vyrovnat se poctivě s Pavlem není vůbec jednoduché, nedá se totiž k němu přistupovat neutrálně a nezaujatě. Jednou z věcí, které čtenáře připoutají k této knize, je podle mě velmi intenzivní osobní zainteresovanost autorky na osobě (a díle) apoštola Pavla, kterou lze vnímat v průběhu (čtení) celé knihy a kterou také potvrzují její slova v závěru.
Práce docentky M. Ryškové je zcela jednoznačně přínosná jak pro odbornou obec, tak také pro širší okruh zájemců o apoštola Pavla, o podobu křesťanství v prvním století po Kr. - o jeho problémy (vnější i vnitřní), o podobu a život křesťanských obcí, ale také jednotlivých věřících.
Z recenzního posudku: Julius Pavelčík
Monografie, věnující se apoštolu Pavlovi jakožto jedné z nejvýznamnějších postav počátků křesťanství, seznamuje s Pavlovou činností a myšlením na pozadí geografického, politického, kulturního a sociálního prostoru doby i s dosavadním pavlovským bádáním. Autorce se živým líčením Pavlova života i tehdejšího světa podařilo vytvořit plastický obraz prostředí Pavlových misií i Pavla - člověka a misionáře.
Nejprve autorka představuje historický a společenský kontext, až poté Pavlovu osobnost. Zabývá se židovstvím I. století n. l., jakož i recepcí židovství v pohanské společnosti a vlivem této recepce na křesťanskou misii. V přístupné formě seznamuje se základními charakteristikami křesťanské misie a jejím historickým pozadím: čtenář zde najde odpovědi na základní otázky, co misii umožnilo, v jakém jazykovém a kulturním prostředí se první misionáři pohybovali a na koho se obraceli. Jaký vliv mělo prostředí helenizovaného Východu a Římské říše, i jak to bylo s prvními pronásledováními. Fundovaně a zároveň srozumitelně a v patřičných souvislostech představuje vydělování křesťanských obcí z židovských, vznik jeruzalémské obce. Stručně, ale výstižně shrnuje základní rysy náboženského světa pohanské antiky.
V rámci výkladu o Pavlových působištích nás zavádí do prostředí řecko-římského domu a města v I. století n. l., zabývá se složením obyvatelstva, městským životem, postavením židovských komunit, upozorňuje zejména na temné stránky městského života a vysvětluje, čím bylo křesťanství přitažlivé pro nižší vrstvy multikulturní městské společnosti. V samostatné části se věnuje Pavlově židovské identitě a jeho pozici v rámci řecko-římského myšlenkového světa. Komentuje důležitou otázku Pavlova (římského) občanství, kriticky hodnotí teorie o jeho sociálním zařazení, vzdělání a jazykové výbavě, představuje rovněž problémy, které se váží k práci s prameny o Pavlově životě.
Stěžejní část monografie věnuje autorka Pavlově misii. Přehlednou formou seznamuje se základními principy a charakteristikami Pavlovy misijní práce, s jeho pojetím apoštolátu, uvádí Pavlovy spolupracovníky i argumenty jeho odpůrců (Pavel jako kontroverzní osobnost). Zamýšlí se nad faktory, které vedly k úspěchu misie, popisuje zakládání obcí, uvádí podrobný Pavlův itinerář. Podnětné jsou kapitoly, které vysvětlují Pavlův náhled na dvě společenské skupiny, jejichž postavení v křesťanské obci se lišilo od tehdejší společnosti - na ženy a otroky, nebo Pavlovo chápání celibátu. Samostatný prostor je věnován Pavlovým listům. Autorka probírá jejich autenticitu, chronologii, formu i obsah, posuzuje jejich místo v rámci antické epistolografie. Na to navazuje přístupně zpracovaný výklad o hlavních myšlenkách Pavlovy teologie.
Velkým pozitivem práce je autorčina výkladová metoda, která umožňuje i laickým čtenářům pochopit základní myšlenky Pavlových listů a jeho teologie, nicméně zacílení edice na bohoslovce je občas znát: místy se dopředu počítá s určitými pokročilými znalostmi, které se týkají Pavlových listů, Skutků apoštolů nebo obecně Bible a její textové tradice - zvláště v kapitole o problémech chronologie Pavlova života (lze proto ocenit zařazení Pavlova strukturovaného životopisu) či v exkurzu Sylvy Seifertové o židovské exegezi.
V knize bohužel chybí nejen věcný, ale i jmenný rejstřík, k dispozici je pouze rejstřík citovaných míst z Bible a ostatních pramenů. V obsahu navíc nejsou uvedeny menší podkapitoly. Pavlův itinerář mohl být doplněn o mapy. Dosti nešťastný je způsob přepisu antických jmen, upřednostňující výrazně počeštěné formy a rezignující vesměs, ovšem nikoliv důsledně, na vyznačování délek (Epiktet, Andronikus, Onezimos, Plutarchos, Illyrie, ale Filón, Traján, Kéfas, Páfos a podobně); na většině míst najdeme tvar via "Egnatiana" namísto správného Egnatia.
V případě odborné práce poněkud zaráží využívání některých internetových zdrojů, které se objevují při zpracování historického kontextu, topografie a reálií (Wikipedie, portál antika.avonet.cz). Přitom jsou pro základní poučení o antickém starověku k dispozici kvalitní, běžně dostupné encyklopedické práce jak zahraniční, tak české, z nichž většina v seznamu literatury chybí. I přes tyto připomínky je ale třeba zdůraznit, že z hlediska daného oboru se jedná o kvalitní práci, která svou přístupnou formou zajisté osloví širší okruh čtenářů.
Markéta Melounová, Dějiny a soušasnost 10/2015, str. 45