Monografie představuje úvod do Freudova učení, klade si otázky, jak Freud přemýšlel, na jaký rozpor nebo nedostatek svých předchozích textů reagoval, ale také, jak mohou být další interpretace či resumé jeho díla zavádějící. Vybraná série Freudových děl představuje korpus dat, jímž nás autor chronologicky provází.
Obsahová osa knihy je výsledkem určitého předběžného čtení Freuda a programového přístupu k němu. Autor si na základě dosavadní zkušenosti vybírá určité hledisko – hledisko pudu –, který podle názoru autora odlišuje freudismus od ostatních myšlenkových proudů, a k některým bodům – k průběžným prvotním interpretacím – se po dočtení Freudových textů znovu vrací.

Autor na začátku práce a posléze ještě opakuje, že odbornou literaturu je třeba studovat přímo z pramenů, nejlépe v jazyce, ve kterém byl spis myšlen a sepsán. Pokud je studován v překladu, je třeba se vyzbrojit nejen jazykovými slovníky, ale také hlavními texty nejvýznamnějších autorů. V případě, že student čte jen interpretace či abstrakty původního díla, dochází k zploštění a simplifikacím, které brání adekvátnímu porozumění dané věci a je zdrojem neporozumění. Brání tak pochopení teoretické argumentace i vhledu do souvislostí mezi různými oblastmi zkoumané skutečnosti. Studium originálu přináší nejen porozumění výsledku zkoumání, ale také odhaluje proces vzniku teorie. I na něm je totiž možné pochopit východiska myšlení, dobové vlivy a další faktory, které do teoretizování vstupují a které umožňují tématům teoretizování skutečně rozumět.
Z tohoto místa autor uvádí, že se soustřeďuje výhradně na pojem pud tak, jak se v celém Freudově díle vyskytuje. Pojem pud je uveden Freudem hned na počátku jeho díla a objevuje se ve všech jeho teoriích, tj. teorie traumatu, topografická, strukturální i poslední fáze strukturální teorie, kdy připouští nezávislost vývoje a chování (dílčí) na pudech a/nebo nezávislost odvozenou. Autor rovněž neopomíjí vývojovou teorii pudu, libida, což je povětšinou chápáno v několika významech, tj. ve významu instinktivního drivu, abstraktního obecného motivátora, ale i u psychické energie. Pudy mají svůj vliv na strukturaci psychiky, vztahové mody i jednání a chování. Pisatel ve svém díle postupuje systematicky; drží se zpravidla historické osy, na které se pojem vyskytuje, i významových modalit, ve kterých je patrný rozdíl mezi pohledem klinickým a čistě teoretickým. Tento dvojí pohled je pak zdrojem poučení i problémů, na které autor pravidelně upozorňuje a pokouší se na ně především teoreticky upozornit a také, je-li to v jeho možnostech, také najít odpověď. Je pravděpodobné, že pisatel není běžný praktikující psychoanalytik, ale spíše teoretik.
Protože se jedná o poměrně rozsáhlou práci, nemohu se zabývat detailní analýzou textu, ale již od prvních stránek je zjevné, že pisatel je s dílem Freuda velmi dobře a na naše poměry neobyčejně promyšleně a detailně obeznámen. Je proto jen přirozené, že kdo chce jeho práci studovat, musí mít po ruce nejen dobrý psychoanalytický slovník, a to nejen poněkud jednostranný, i když výtečný francouzský, ale i slovník německý a anglický, ale především původní relevantní Freudovy texty, z nichž většina byla přeložena do češtiny. Akcent na tuto praxi považuji spolu s autorem v dnešní době za zvlášť potřebný.
Kniha předložená k recenzi představuje mimořádný autorský počin. Kučera je nejen obeznámen s Freudovou teorií pudů, ale s celým jeho dílem, kterému se věnuje se vší koncentrací a úsilím. Ukazuje mistrně, že v psychologii zpovrchněný pojem pudu představuje mnoho rozměrný a vrstevnatý pojem, který se rozvíjí a proměňuje v souvislosti s vývojem, neurózou, kulturou i na pozadí různých teoretických období Freuda. Kniha je názorným příkladem toho, jak lze a jak se také má, přistupovat ke studiu vědeckého díla v oblasti antropologie a jak má být toto studium prezentováno. Publikaci považuji nejen za neobyčejně inspirativní, ale také za čtivou. Kromě některých manýristických sklonů - ty ale na mne působí mile a je v nich psychoanalyticky řečeno patrné libidinózní obsazení, a jisté absence hlubšího a pružného klinického pohledu - nemám co autorovi skutečně vytýkat.
Budu se těšit, že naše odborná veřejnost dostane do rukou velmi zdařilou publikaci, která poučí nejen studenty, ale i samotné psychoanalytiky. Neboť, chceme-li rozumět, je třeba myšlenkově pracovat. A to není snadná, a také nemůže být povrchní záležitost.

Z recenzního posudku: Doc. PhDr. Jiří Růžička, Ph.D.