Pět olympijských medailí, 18 světových rekordů a šest let bez jediné porážky v běhu na 10 000 metrů - to jsou jen ty nejvýraznější sportovní úspěchy, kterých Emil Zátopek dosáhl. V tréninku se dřel jako nikdo jiný, ale v životě si dokázal zachovat nadhled a smysl pro humor. V duchu olympijských ideálů vnímal sport jako prostředek k navazování přátelství mezi lidmi všech národů, a mnozí soupeři vzpomínali na chvíle strávené se Zátopkovými celý život. V Askwithově citlivém a vyváženém životopise Zátopek vystupuje ze slupky mýtů a ukazuje se především jako laskavý, bezprostřední, chytrý a občas také chybující člověk, který si udržel skromnost a zdravý rozum i na samém vrcholu sportovní slávy a nezahořkl, ani když po roce 1968 kvůli svým občanským postojům tvrdě narazil a léta strávil v zapomnění.