Šedesátá léta 20. století představují nejen v Československu pozoruhodnou vlnu společenského a kulturního oživení, která významně zasáhla i tehdejší české filozofické myšlení. V tomto období se postupně prosazoval reformní marxismus jak v systematické filozofii, tak v historiografii filozofie, a v řadě oblastí se projevovaly i přístupy nemarxistické.

Snahy o novou interpretaci české filozofické tradice a rozšiřující se znalost soudobé západní filozofie inspirativně rozšiřovaly tematické spektrum tehdejších filozofických aktivit. Kniha chce na základě rozboru nejen filozofických, ale i kulturních a kulturně politických publikací naznačit charakter a směřování základních polemik a témat příznačných pro české myšlení 60. let.