Monografie přináší komplexní „biografii“ jednoho z nejzajímavějších a největších sochařsko-architektonických děl vztyčených v Čechách v souvislosti s morovou epidemií v letech 1713–1715. Monument postavený v prostoru, který v dané době fungoval jako cour d’honneur Pražského hradu, je výjimečný svým ideovým programem i svou výtvarnou kvalitou. Ta se zrcadlí jak v netradiční koncepci architektonického rozvrhu sloupu, tak v kompozičním a modelačním řešení jeho sochařské výzdoby, jejímž autorem je Ferdinand Maxmilián Brokoff.
Odborná monografie nabízí detailní pohled na proměnu obrazu tohoto barokního monumentu v odborné literatuře a také zevrubný přehled předchůdců hradčanského monumentu v Praze. Autoři mapují historii vzniku sloupu a analyzují jeho architekturu i sochařskou výzdobu a sledují osudy díla v době od jeho slavnostního vysvěcení v roce 1736 až do současnosti a soustředí se na proměny sloupu.

Úvod (Kateřina Adamcová)

I. PROLOG

1. Mariánský sloup na Hradčanském náměstí v zrcadle odborné literatury
(Kateřina Adamcová)

2. Pražští předchůdci hradčanského mariánského sloupu
(Kateřina Adamcová)
Sloupy a pilíře vztyčené v Praze před koncem třicetileté války
Staroměstský mariánský monument a jeho následovníci
Sloup sv. Josefa na Novém Městě pražském
Sloup Nejsvětější Trojice ve Štěpánské ulici
Trojiční sloup na Malostranském náměstí
Maltézská statue sv. Jana Křtitele
Závěr první části

II. IDEA A JEJÍ NAPLNĚNÍ

1. Dějiny vzniku sloupu z pohledu výpovědi písemných pramenů
(Pavel Zahradník)

2. Dějiny vzniku sloupu z pohledu sloupu samého
(Kateřina Adamcová)
Signatury Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa
Ikonografický program sloupu
Výtvarná podoba sloupu jako další významný zdroj jeho poznání
Celková koncepce sloupu
Interpretace celkové koncepce sloupu
Sochařská výzdoba sloupu a její interpretace
Sochy označené signaturami
Sochy nesignované
Hradčanský sloup v kontextu evropského barokního sochařství
Závěr druhé části

III. TAK ŠEL ČAS

1. Život sloupu od jeho vysvěcení po první velkou opravu v roce 1867
Prameny
(Pavel Zahradník)
Komentář
(Kateřina Adamcová)

2. Od Roberta Platzera po velkou opravu v letech 1894-1895
Prameny
(Pavel Zahradník)
Komentář
(Kateřina Adamcová)
3. Život sloupu v první polovině dvacátého století Prameny
(Pavel Zahradník)
Komentář
(Kateřina Adamcová)
4. Život sloupu ve druhé polovině 20. století Prameny
(Kateřina Adamcová, Pavel Zahradník)
Komentář
(Kateřina Adamcová)
Závěr třetí části
(Kateřina Adamcová)

Závěrečné shrnutí
(Kateřina Adamcová)

Epilog
(Kateňna Adamcová)

Prameny k dějinám mariánského sloupu na Hradčanech

Ikonografie mariánského sloupu na Hradčanech

Chronologický seznam dosavadní literatury k mariánskému sloupu na Hradčanech

Denní tisk o mariánském sloupu na Hradčanech

Seznam literatury k poznámkám

Soupis vyobrazení

Je to kniha troufalá, něboť prezentuje dílo ve chvíli jeho rekonstrukce. A současně ideální - nedostal jsem dosud do rukou tak rozsáhlou monografii, vzniklou organickým sloučením intelektů historicky umění, archiváře a restaurátora a podávající tudíž komplexní pohled na sochu z vnějšku i vnitřku.
K. Adamcová se zabývá barokní plastikou léta, P. Zahradníkovi dluží česká uměnověda nízké poklony za minuciézní až mravenčí práci, kterou prokázal při dokumentaci dvaceti svazků Trojičních sloupů pod redakcí V. Nejedlého,
V. Adamec překvapuje svými barevnými fotografiemi soch, demonstrujícími jednotlivá poškození, změny i retuše.
Text je velkodechý a dobře čitelný, místy abundantní /přehled pamětních sloupů v Praze/, ale vždy plynuje navazující a cílený k osobnosti F. M. Brokofa. Autorka se dokázala vyrovnat se skepsí, jež jeho dílo provázela /E. Poche/ a dobře postihla jak velký duktus linií jeho pospav, tak způsob konstrukce jejich hlav. Rozsáhlý výklad o mistru etážových soch přesvědčuje, novem je autorčin názor na sochařovu italskou /římskou/ cestu i na jeho směřování k výrazu G. R. Donnera.
Tady se maličko prohřeším proti ethosu recensenta a s ostychem povím, že bych byl rád Brokofa viděl někde v následnosti augsburského E. B. Bendla a odporem proti zpovědi /lze-li věřit zprávě v Praze ... A. Novotného/ vírou /i s ohledem na rodinnou tradici/ blízkého J. Kupeckému. Ale obávám se, že autorka sochaři rozumí líp.
Snímky soch jsou do té míry výmluvné, že je není třeba komentovat.

Z recenzního posudku: prof. Dr. Ivo Kořán, DSc.

---

Je paradoxem, že tak významná památka, kterou Brokofův mariánský sloup na Hradčanském náměstí bezesporu je, doposud unikala hlubší analýze historiků umění. V souvislosti s restaurováním mariánského sloupu na Hradčanském náměstí se naskýtá příležitost prohloubit poznání této významné památky a proto velmi vítám rozsáhlou práci z pera Kateřiny Adamcové, této významné památce věnované. Jak autorka píše v úvodu, vlastní studii předcházely rozsáhlé archivní rešerše a studium dobové ikonografie. V prologu Kateřina Adamcová se nejprve věnuje kritickému přehledu dosavadní literatury sloupu věnované, následně pak velmi podrobně předstupňům hradčanského monumentu v podobě sloupů a pilířů v Praze a blízkém okolí. Velmi oceňuji vysokou úroveň uměleckohistorického popisu a výbornou znalost ikonografie. K přehlednosti studie přispívá i shrnutí.
Nejpodstatnější a nejpřínosnější je druhá část práce nazvaná Idea a je věnovaná sloupu na hradčanském náměstí. Rozdělena je na dvě části. V první Kateřina Adamcová analyzuje autorsképodíly na sloupu Autorka práce po podrobné kritické analýze písemných pramenů a literatury.
Proces schválení sloupu zasvěcenému Panně Marii Immaculatě a českým zemským patronům archivář Pavel Zahradník rekonstruuje na podkladě bohatého archivního materiálu. Ke schválení postavení sloupu bylo třeba císařského souhlasu, neboť sloup měl být postaven v předpolí Hradu.Velmi poutavým způsobem je vylíčena ikonografie sousoší se sochami českých zemských patronů, se zvláštním akcentem na sochu sv. Jana Nepomuckého, jehož kanonizace byla v době stavby sloupu v plném běhu, se sochou Karla Boromejského, jenž odkazoval ke jménu vládnoucího císaře (postava sv. Alžběty pak odkazovala k postavě vládnoucí císařovny).
O vlastní sochařské výzdobě sloupu pojednala detailně a s vysokou odbornou erudicí Kateřina Adamcová. Bez přehánění rád konstatuji, že jde o metodicky vzorovou aplikaci formální a stylové analýzy, aplikované na uměleckohistorickém materiálu, a to v kontextu evropského barokního sochařství. Za velmi zajímavou a podnětnou považuji pasáž o signaturách sochařů. Vřele souhlasím s interpretací autorky architektonického uspořádání sloupu jako ochrany před poškozeními i jako oddělení profánního a sakrálního (vynětí z každodennosti).
Poslední část práce je věnována "druhému životu" sloupu, jeho úpravám a restaurátorským zásahům. Kateřina Adamcová podrobně dokumentuje na podkladě archivního studia restaurátorské zásahy při opravách sousoší v 19. a 20. století. Její práce tak vedle nesporného přínosu k dějinám barokního sochařství přináší řadu nových poznatků k dějinám restaurování v Čechách.
Práce Kateřiny Adamcové (s archivní rešerší Pavla Zahradníka) o mariánském hradčanském sloupu má vysoké odborné kvality. Považuji ji za jednu z nejlepších monografií věnovaných baroknímu sochařství v poslední době.

Z recenzního posudku: prof. PhDr. Ing. Jan Royt PhD. Dsc.