Obnovení demokracie a občanské společnosti v České republice po roce 1990 přineslo i nové výzvy pro utváření veřejného prostoru v obcích. Předložená studie zkoumá utváření veřejného prostoru v Liberci-Ruprechticích skrze dvouletý interdisciplinární výzkum sociologů, filosofů a architektů. Výzkum vedla Katedra filosofie z Fakulty přírodovědně-humanitní a pedagogické na Technické univerzitě v Liberci a byl prováděn ve spolupráci s Institutem sociologických studií Univerzity Karlovy. Výzkum se soustředil na sběr mentálních map a provedl jejich komplexní vyhodnocení odborníky z různých oblastí. Studie zkoumala prozatím opomíjenou oblast mentálních map dětí a jejich vnímání veřejného prostoru. Z průniku oral history přístupu a techniky mentálního mapování vznikla při výzkumu nová kategorie tzv. „vzpomínkových map“. Studie dále analyzovala funkci a dynamiku alternativních veřejných prostorů, které v této části Liberce neformálně vznikají. Autoři navrhli novou metodiku výuky na základní škole, která pomáhá dětem najít kladný vztah k veřejnému prostoru a k jeho hodnotám. Závěrečnou kapitolu tvoří architektonické návrhy studentů Fakulty umění a architektury Technické univerzity v Liberci, které utvářejí veřejný prostor jak podle výzkumu v terénu, tak i podle teoretického zhodnocení výsledků výzkumu.

Odborná publikace, která se mi dostala do rukou ke zhodnocení z pohledu nezávislého architekta, předkládá rozsáhlou pečlivě odvedenou práci věnující se průzkumu konkrétní městské části Liberce - Ruprechtice pomocí různých forem mentálních map.
Architekti práci s mentálními mapami znají, ve své praxi tuto metodu více či méně používají, především ti zabývající se urbanismem, územním plánováním, nebo obnovou venkova. Je zajímavé podívat se, jakým způsobem se tímto speciálním přístupem, zabývá také někdo jiný. Jak se zkoumá veřejný prostor z pohledu sociologů a filosofů. Obecně lze říct, že architektům jsou práce sociologů do velké míry spíše utajeny a vzájemná spolupráce je spíše výjimečná.
Autoři publikace předkládají podrobnou metodiku získávání, vyhodnocování a čtení mentálních map. Stěžejní jsou tři dílčí části - mentální mapy získané od dospělé populace, mentální mapy a výzkum prováděný s žáky základní školy v Ruprechticích a pamětnické mapy zpracované na základě vedených rozhovorů se 4 pamětníky.
Dále je publikace doplněna o historický exkurz do vývoje samotných Ruprechtic, filosoficko-historický rozbor smyslu veřejného prostoru, stručný vývoj vnímání veřejného prostoru v tisku za posledních 25 let a v závěru veškeré analýzy vyústí v prezentaci osobního pohledu architekta na jednu z možných cest řešení veřejného prostoru Ruprechtického náměstí.
Samotná terénní práce je plná osobního prožitku lidí, kteří v místě žijí, i sběračů "živých" dat zaznamenaných v mapách i rozhovorech. Veškeré analýzy i výstupy jsou velmi osobní. Záleží kdo, kde a koho se ptá, jak jsou si vzájemně sympatičtí, zda je oboustranná ochota věnovat si čas. Již v počáteční fázi, autoři relativizují svojí prvotní tezi o vykořeněnosti oblasti. Hodnota získaných dat je v míře investovaných citů do vnímání lokality, kde žijí. Osobní forma je vlastně autentická, lze si téměř představit jednotlivé konkrétní občany s jejich individuálními pohledy na místo, které mají nebo nemají rádi.
(...)
Síla publikace je v šíři předkládané metodiky práce s mentálními mapami, další části vnímám pouze jako malou ochutnávku vybízející к další mezioborové spolupráci, která v součinnosti s místními obyvateli může sloužit jako velmi kvalitní a důvěryhodný podklad pro kultivaci veřejného prostoru. Pro úspěšnost knihy bude zásadní to, zda se podaří jí distribuovat к těm správným čtenářům.

Z recenzního posudku: Ing. arch. Mirka Tůmová