Emil Filla se rozhodným způsobem zasadil o přijetí tří vůdčích směrů moderního umění v českém prostředí - expresionismu, kubismu a surrealismu. Zatímco jeho vztah k prvým dvěma byl již mnohokráte zhodnocen, poměr k surrealismu zůstává dosud otevřený. Filla jednak výrazně přispěl k prosazení surrealismu, když Skupině surrealistů v ČSR poskytl výstavní, publikační a organizační základnu ve Spolku výtvarných umělců Mánes, jednak se k surrealismu volně přiblížil vlastní tvorbou, jež se od počátku třicátých let ubírala novým směrem, přecházejícím od monumentálních obrazů ženských aktů do mytologických výjevů, inspirovaných Ovidiovými Proměnami. Po své retrospektivě v roce 1932 nabral druhý dech a udržel si vůdčí postavení v českém malířství až do svého zatčení na podzim roku 1939. Jeho svobodný přístup k rozmanitým uměleckým podnětům z nejširších kulturních oblastí zasáhl nejen do jeho vlastní práce, ale i do podoby Volných směrů, které měl možnost několik let řídit. Publikace obsahuje 260 reprodukcí.