Publikace Česká věta na rozhraní mezi gramatikou a pragmatikou se zabývá jevy vznikajícími v důsledku uplatnění vět/výpovědí v komunikaci, tedy pod vlivem faktorů povýtce pragmatických, tj. jevy, které jsou na standardní formu syntaktických jednotek navázány, mohou však být interpretovány různě – jde o rozsah a varianty elipsy, tzv. neartikulované konstituenty, o pragmatickou povahu reprodukované řeči. Dále se z hlediska rozhraní se syntaxí věnuje jevům regulujícím (nejen v češtině) finální interpretaci komunikátů. Jsou to zejména možnosti typizace komunikačních záměrů mluvčího/produktora, možnosti formálního zachycení takové typizace pravidly a možnosti a podmínky re- a dointerpretování komunikovaných jednotek. Konečně se v této publikaci zavádí do české pragmalingvistiky koncept logoforicity a její uplatnění jakožto vlastního rozhraní gramatiky a pragmatiky.