První část monografie se věnuje proměnám státního občanství jakožto právního institutu. Zabývá se analýzou vazeb právní regulace na sociální realitu, právní analýzou rozdílů mezi pojmy "státní příslušnost" a "státní občanství" a dále právem na občanství z hlediska mezinárodních úmluv, reflektujících lidskoprávní standardy.

Druhá část s názvem Občanství ve vnitrostátním právu pojednává o dvojím státním občanství a bezpečnosti státu. Po té následuje článek zabývající se nárokem na tzv. bezplatnou zdravotní péči v závislosti na tom, zda se jedná o občana České republiky, či nikoliv. Rovněž se věnuje otázce významu státního občanství rozhodce a tématu odnímání občanství z důvodu absence loajality a možnostmi státu přistoupit k alternativám odnětí občanství. Poslední příspěvek této části představuje vývoj vzájemného vztahu mezi instituty státního občanství, azylu a uprchlictví od vzniku Československé republiky po současnost.

Třetí část s názvem Regionalismus a občanství popisuje institut unijního občanství, zabývá se též státní příslušností ve vztahu k judikatuře soudních a kvazisoudních orgánů ochrany lidských práv.

Poslední čtvrtá část monografie se zaobírá specifickou úpravou státního občanství v případech sukcese států a poukazuje na vývoj právní úpravy v dané oblasti. Je zde rovněž reagováno na skutečnost, že bohatý rozvoj praxe států a mezinárodních organizací při ukládání mezinárodních sankcí vyvolává řadu mezinárodněprávních otázek. Závěrečná kapitola se zabývá rozborem klíčových rozhodnutí mezinárodních tribunálů za účelem zodpovězení otázky, zda i v oblasti mezinárodního práva ochrany zahraničních investic bývá v rozhodovací praxi aplikován tzv. test "efektivního občanství".