V roce 1928 byla v Brně uspořádána k desátému výročí vzniku samostatného Československa na nově vybudovaném výstavišti Výstava soudobé kultury. Její součástí byla také výstava moderního bydlení v podobě kolonie Nový dům. Šlo o soubor šestnácti rodinných domů postavených pod Wilsonovým lesem v Brně-Žabovřeskách, který se ihned po svém vzniku zařadil a dodnes patří k šestici stěžejních evropských kolonií, vybudovaných v letech 1927-1932 ve Stuttgartu, Brně, Vratislavi, Curychu, Vídni a Praze. Brněnská výstava Nový dům byla první akcí svého druhu v meziválečném Československu a druhou v Evropě (po sídlišti Weissenhof ve Stuttgartu) a měla zásadní vliv na pozdější vznik osady Baba v Praze.

Výstavbu kolonie Nový dům realizovala soukromá stavební firma Františka Uherky a Čeňka Rullera pod ideovou záštitou Svazu československého díla. Stavitelé vyzvali osm brněnských architektů a jednoho pražského architekta k vypracování projektů šestnácti řadových nebo samostatně stojících rodinných domů podle zastavovacího plánu Bohuslava Fuchse a Jaroslava Grunta, z nichž každý navrhl v kolonii trojdům. Autory dvojdomů byli Josef Štěpánek (z Prahy), Jan Víšek a Ernst Wiesner, samostatné domy navrhli Hugo Foltýn, Jiří Kroha, Miroslav Putna a Jaroslav Syřiště. Foltýn a Putna byli v té době ještě studenty architektury na brněnské technice. Z důvodu opožděného dokončení výstavby kolonie se mohla veřejnost seznámit se vzorovými typy domů až na sklonku konání Výstavy soudobé kultury. Potenciální klienti ale nebyli na moderní pojetí rodinných domů ještě dostatečně připraveni a prodej či pronájem vázl, takže po této stránce zůstala celá akce daleko za očekáváním a podnikatelům způsobila značné finanční problémy. Pro československou a evropskou moderní architekturu měla však brněnská výstava Nový dům mimořádný význam.

Monografie přibližuje vůbec poprvé ucelený pohled na dané téma. Popisuje mimo jiné východiska, paralely a specifika či dobový mediální obraz tohoto výjimečného počinu. Součástí publikace je katalog domů a medailony architektů a stavitelů. V úvodní kapitole jsou krátce představeny také výstavy moderního bydlení a vzorová sídliště, která vznikla v Evropě na přelomu dvacátých a třicátých let 20. století (Stuttgart, Brno, Vratislav, Curych, Vídeň a Praha). Publikace je vybavena množstvím fotografií, plánů a dobových dokumentů, z nichž mnohé byly doposud zcela neznámé a jsou zde uveřejněny vůbec poprvé.

Kniha jistě zaujme odbornou, ale i širší veřejnost, která se zajímá nejen o moderní architekturu, ale i kulturu meziválečného Československa. Monografie vychází u příležitosti 90. výročí vzniku kolonie Nový dům a 100. výročí vzniku republiky. Autorsky a editorsky (v česko-anglické jazykové mutaci) ji připravili kurátoři Oddělení dějin architektury Muzea města Brna.