V současném sociálněvědním diskursu nepatří otázky společenské integrace a sociálního řádu obecně k výrazně akcentovaným tématům. Důraz se klade na výzkum spíše dílčích segmentů společnosti, přičemž jsou její problémy pojednávány pouze fragmentárním způsobem. Kniha Marka Německého se pokouší překročit tyto rámce a pokládá si otázku: „Jakou povahu má společnost jako taková a co ji drží pohromadě?“ Odpověď hledá s použitím teoretického aparátu Talcotta Parsonse, konkrétně jeho pojmu „societální komunity“. Koncept je v knize vysvětlen a zasazen do kontextu obecných teorií sociálního řádu a sociálního jednání. K dalšímu hlubšímu rozpracování tohoto konceptu autor využívá teoretického instrumentária autorů, jako jsou Jeffrey Alexander, Richard Münch, ale také David Lockwood, Stein Rokkan, John Rawls a další. Výsledkem je pokus o obohacení pojmu societální komunity o aspekty právního řádu, popis role konfliktů a integrační funkce politické kultury v liberálně demokratické společnosti.

Problematika konceptualizace vztahu pojmu "integrace" a "společnost", byť je nesporně základní součástí běžného slovníku všech společenských věd - a zdálo by se, že stojí na samém počátku všech analýz jednotlivých fenoménů lidského života v komunitě -, stojí bohužel v současném českém společenskovědním odborném diskurzu mimo rámec běžného zájmu. Předložený text jednoznačně dokládá, jak chybné a ve svém důsledku problematické toto přehlížení základních konceptů spjatých s moderní společenskovědní analýzou je a jaké v sobě může skrývat konceptuálni problémy, je-li odsunuto na vedlejší kolej jakožto koncept, který již nemá čím výzkum obohatit. I proto je vhodné, že si autor, M. Německý, položil ve svém výzkumu tu nej základnější a zdánlivě nejvíce banální otázku Co vlastně společnost drží pohromadě?
Rozsáhlý text, který zahrnuje jak názory a způsoby argumentace klasiků typu Emila Durkheima, Maxe Webera, přes "tvůrce" systémové analýzy Davida Eastona až po Steina Rokkana zahrnující rovněž myšlenkový svět Talcotta Parsonse se mu staly podkladem pro obsáhlejší rozbory přístupů Richarda Müncha a Jeffreye Alexandera, jejichž koncepty, troufám si říci, nepatří v českém prostředí k příliš rozšířeným a obecněji známým (totéž sice v mnoha ohledech platí i o předchozích autorech, byť rozhodně nikoli v takové míře). V tomto ohledu práce nabízí nejen přehledové porovnání rozsáhlého souboru názorů na problematiku soudržnosti společnosti, ale rozšiřuje odpovídajícím směrem i poznatky, kterých se v širším povědomí na české odborné scéně nedostává.
Z hlediska zpracování je monografie koncipována jako přehledové studie, která logicky za sebe řadí vývojově ukotvený výklad názorů na integraci společnosti počínaje skotskými osvícenci přes již zmiňované moderní klasiky typu Durkheima či Webera až po systémový přístup zahrnující již podrobnou analýzu názor T. Parsonse a dalších klíčových autorů. Práce je nejen svým konceptuálním zaměřením, ale i zahrnutím nejen evropských, respektive americko-evropských kontextů, velmi rozsáhlá. Lze si samozřejmě klást otázku, do jaké míry bylo (čije) vhodné zahrnout do analýzy i historizující odkazy na společnosti minulosti, ale jistě není od věci věnovat pozornost hodnotovým vzorcům typu konfucianismus, hinduismu či islámu. Nic nelze obecně namítat ani proti pasážím věnujícím se problematice starého Izraele či evropského středověku, i když je pochopitelné, že tyto pasáže mají sloužit především, respektive přednostně k zvýraznění najedná straně kontinuity hodnotového konceptu "soudržnosti" a na druhé straně samotné šíře možností tuto "soudržnost" interpretačně spojovat s různými hodnotovými ; koncepty obsaženými v odlišných typech společností; autor tak podtrhuje nejen fakticitu odlišných "řešení", ale i různorodost spojenou s ukotvením příslušných hodnot ovlivňujících soudržnost společnosti v různých historicko-kulturních kontextech. Takto široce koncipovaný přístup k tématu bohužel vede k tomu, že jednotlivé "modely" nemohou být analyzovány podrobněji a jsou spíše pouze připomenutím tematiky, respektive možností, které "soudržnost společnosti" v různých kontextech otevírá.
Nemá však smysl autorovi tuto snahu po ucelenosti ukotvení jeho výzkumného problému vyčítat jako povrchnost, neboť je zcela zřejmé, že záměrem předložené práce nebyla podrobná analýza všeho, co je dostupné a za analýzu by stálo, ale především snaha zvýraznit doposud "odhalené" možnosti soudržnost společnosti/í.
Co se vlastní volby klíčových konceptů týká (tedy Parsonse, Müncha a Alexandera), poskytuje monografie vhodné srovnání odlišných názorových přístupů především ve spojení s problematikou modernity (včetně dnes frekventované problematiky traumatu reflektujícího zážitek holocaustu). Z hlediska zpracování nelze proti předloženému konceptu, byt'je velmi široký, nic zásadního namítat/Přesto je nutné zmínit, že přes veškerou zjevnou snahu autora.
Co se celkového vyznění předloženého textu monografie týká, jsem přesvědčena, že je textem vhodným pro zveřejnění. Zaměřuje se na důležité, dle mého názoru v českém společenskovědním diskurzu neoprávněně opomíjené téma, které je zpracováno v enormní šíři a dokládá rozsáhlé odborné znalosti autora textu i jeho nesporně vynikající orientaci v současných, pro společenské vědy klíčových, koncepcích. Jsem přesvědčena, že text může přispět k diskusi o tom, co je moderní společnost (včetně otázky, zda vůbec něco takového existuje) a jaké hodnoty mohou přispět k zachování (či posílení) její soudržnosti.

Z recenzního posudku: prof. PhDr. Blanka Říchová, CSc.