Koncepce národní role je základním pojmem pro výzkum zahraniční politiky státu a jeho zahraničně-politického chování, které se odráží od chápání sebe sama v kontextu ostatních. Celý proces se skládá z vnitřních očekávání, identity a vnějších očekávání, která slovinští politici interpretují. To dohromady dává jakousi základnu pro následné dílčí role hrané ke každému konkrétnímu státu zvlášť. Specifické postavení má pojem identita, která je součástí celého procesu a je založena na výrocích o historických vazbách, politicko-geografickém umístění a vnímání sebe sama. Celý proces je ještě třeba chápat v kontextu materiálních a nemateriálních faktorů. V této koncepci národní role je třeba počítat s možnostmi malého státu a s jeho materiálními či nemateriálními faktory, které byly zmiňovány ve zkoumaných dokumentech a jednotlivých výrocích politiků. Slovinsko je ekonomicky vyspělou zemí, která má komparativní výhodu oproti ostatním bývalým jugoslávským republikám. Je však nutné podotknout, že jeho identita není ztotožněná s Jugoslávií, naopak byla tvořena procesem odpoutání se od tohoto regionu, aby Slovinsko získalo prestiž, což je součástí nemateriálních faktorů. Muselo a chtělo přijmout ideje, normy a pravidla EU, aby se stalo plnoprávným členem, který má členstvím potvrzeno, že nepatří na Balkán. Dále se toto odpoutání projevilo ve výrocích politiků tím způsobem, že všichni představitelé od prezidentů přes premiéry až k ministrům zahraničních věcí stvrzují, že jsou zemí středomořskou nebo středoevropskou, ale jistě ne balkánskou. Balkánu je právě tím regionem, kterému nabízejí pomoc.