Kniha Valašské Meziříčí zevrubně představuje dějiny území, které vstoupilo do psané historie na konci 13. století, kdy zde existovala ves Krásno (poprvé zmíněna 1299) a městečko Meziříčí (1297 Mezersicz, 1377 Schönstadt), nazývané také Meziříčí nad Bečvou nebo Meziříčí pod Rožnovem. Publikace z populární edice Dějiny měst přibližuje nejstarší historii Valašského Meziříčí a přes období třicetileté války se dostává až k starostování JUDr. Aloise Mikyšky, během nějž se Valašské Meziříčí stává "valašskými Athénami", jelikož zde bylo v roce 1871 založeno gymnázium a další střední odborné školy. Samozřejmostí je i přiblížení novodobé historie města. Po překonání poválečného rozvratu se Valašské Meziříčí rozvíjelo velmi dynamickým tempem, stavěly se nová, rozsáhlá sídliště a vyrostly další moderní průmyslové závody. Daní za tento pokrok však byla asanace zastaralé a nevyhovující zástavby, čímž město ztratilo malebné staré čtvrti a romantická zákoutí, která socialistická výstavba nemohla nahradit. Přestože Valašské Meziříčí přestalo být v roce 1960 správním centrem okresu, zachovalo si status rozvinutého kulturního i hospodářského střediska i po společenském převratu v roce 1989.