Kniha dokumentuje výzkum slovanského hradiště Valy u Mikulčic v 50. a 60. letech minulého století. Přibližuje atmosféru počátků výzkumu a převratných archeologických objevů. Své místo na dobových snímcích mají pracovníci výzkumu, kteří se podíleli na objevování Velké Moravy.

Pod pojmem genius loci, duch místa, rozumíme souhrn hodnot, které určují jedinečný a nezaměnitelný charakter místa. Tyto fenomény přírodního a kulturního rázu spoluvytvářejí pozitivní obraz místa, jeho autenticitu, integritu, intimitu, sakralitu apod. V případě Mikulčic jde o spolupůsobení a jedinečnou kombinaci několika kvalit: prvořadého historického významu místa, způsobu a míry dochování archeologických objektů, dlouhodobého archeologického výzkumu a výjimečného krajinného rámce.

Při vědomí některých interpretačních zkreslení a určitého politického pozadí výzkumů zůstává období objevů v Mikulčicích a na dalších velkomoravských lokalitách v poválečném období jedinečnou kapitolou a významnou hodnotou historického bádání o raném středověku Moravy a východní části střední Evropy. Lokalita Mikulčice-Valy, objevená náhle a nečekaně v roce 1954, a její velkorysý archeologický terénní výzkum se staly symbolem poválečných úspěchů tzv. slovanské archeologie v tehdejším Československu.