Rozhodujeme esteticky, ekonomicky, právně, morálně, politicky, takticky a strategicky, sociálně i nábožensky. Rozhodujeme v nejistých situacích. Rozhodovat se musíme snad v každém vědomém okamžiku života. Záměrem nové publikace Františka Koukolíka je přiblížit přístupnou, esejistickou formou současný stav teorie rozhodování, která vychází z evoluční biologie, psychologie, ekonomie, neurovědy i filosofie. Děje se tak na základě vyhodnocení výsledků dlouhé řady oborových experimentů, významně podporovaných výhodou soudobé vědy v její možnosti sledovat, co se lidem v průběhu různých typů rozhodování „děje v hlavě“.

Pan Dr. Koukolík svým autorsky osobitým a erudovaným nadhledem představuje cenný a holistický pojatý soubor úvah o složitosti multifaktoriálního procesu rozhodování na podkladu recentního poznání mechanismu a variability tohoto procesu volby v kontrastu evoluce druhů, sociální stratifikace, individuální, druhové, mezidruhové, mikrosociální a makrosociální zkušenosti. Jak proces rozhodování, tedy nejčastěji volby, tak stav rozhodnosti, tedy úroveň mimo jiné kognitivní a morální vyspělosti volit a rozhodovat se jsou přirozeným aspektem kauzality, tedy vývoje života.
Čtenáři jistě ocení velké množství příkladů, experimentů, hypotéz a možných vysvětlení toho, proč se vdaných situacích lidé nebo nižší vývojové struktury rozhodují podle určitých mechanismů. Jednotlivé eseje předkládají otázky, odpovědi, ale zároveň vedou vnímavého čtenáře k vlastním úvahám a hypotézám, které stojí dosud za hranicí našeho poznání. Zatím poměrně málo víme o feromonovém mechanismu rozhodování u lidí. Zajímavé jsou otázky po odlišnosti a obecně vyzrálosti k procesu rozhodování mezi sourozenci, kteří mají velmi podobný sociální, morální, výchovný i genetický podklad jako například v případě Hermana a Alberta Göringových. Stejně tak odlišnosti v dalších procesech, které s rozhodováním souvisejí, kauzálně mu předcházejí nebo následují jako je aspirace, vůle, postoje a názory. Neméně zajímavé jsou odchylky kruciální až fatální volby většinou malého množství jedinců ve skutečně krizových situacích v případě koncentračních táborů, ztroskotaných letadel a lodí, daleko od možné saturace základních potřeb na okraji života smrti, kdy volí nonutilitární volbu, kterou nemohou přežít jen proto, aby obstály před vlastní morální hrdostí. To vše i přestože mají také velmi podobný socio-kulturní, genetický, religiózní, etnický či morální background jako ostatní, kteří volí utilitárně. I těmto případům dovede tato kniha poskytnout základní východiska.
Rozhodování není ani trochu jednoduchý proces a je velmi náchylný na ovlivnění i chybu. V dnešní rozjitřené době, informačně přesycené a přesto mnohdy informačně prázdné, reklamné, klamné až lživé, technické až přetechnizované, je vystaven jedinec zdaleka nejvyššímu počtu situací ve kterých se musí rozhodnout a přitom v jistém smyslu slova zdaleka nejnižšímu dopadu a významu jeho dílčího rozhodnutí na jeho vlastní život.
Napadají mě na okraj dvě zajímavé ilustrace posledních dní. Na jedné straně prohlášení Stephena Hawkinga, uznávaného britského vědce, který v podstatě a mírné parafrázi říká, že lidská rozhodnutí nás dovedla na práh, kdy existují prostředky, kterými může být jedním rozhodnutím nebo soustavou mnoha dalších chybných rozhodnutí zničena celá civilizace a kvituje rozhodnutí obydlet jiné planety. To není nic nového, mnozí to tuší, jiní to ví a několik málo s tím něco dělat. Zatímco v případě Hawkinga, muže prakticky nehybného, upoutaného na křeslo v důsledku amyotrofické laterální sklerózy a připojeného na řadu přístrojů včetně elektronického hlasového syntezátoru se jedná o mysl uvězněnou v těle, kdy své myšlenky, názory, ale také rozhodnutí může činit prakticky jen skrze moderní technologie se nabízí v zajímavém kontrastu příběh jiného muže, který vlivem různých okolností představuje v oblasti rozhodování spíše tělo uvězněné v mysli. Otis Johnson je afroameričan, kterého odsoudili v jeho 25 letech za pokus o vraždu policisty k trestu odnětí svobody na 44 let a když tedy v 69 letech vyšel ven na svobodu, tak se ocitl v novém a pro něj naprosto nesrozumitelném prostředí. Všichni někam spěchají, nikdo s nikým nemluví, v uších mají sluchátka a při chůzi zarytě hledí do mobilních telefonů. V dokumentu, který o něm natočila Aljazeera byl zajímavý okamžik, kdy Johnson poměrně bezradně procházel dlouhé regály obchodu a vůbec nebyl schopen porozumět tomu, jak se v tom obrovském výběru dovedeme rozhodnout, co chceme a hlavně proč si výběr činíme svou nenasytností tak složitý.
Nicméně zpět k publikaci. Vnímám ji jako úvahy z pohledu antropologie, evoluce a současného poznání mozku. Je to velmi přínosná studie. Právě volba představení témat v podobě eseje, jakožto stylistického útvaru je ve své ploše a myšlenkové skladbě ideální proto, aby čtenář mohl sám myslet, uvažovat a rozhodovat.

Z recenzního posudku: Andrej Drbohlav