Proměnu materiálových médií v umění 20. století přinesla nejen průmyslová revoluce ale i materiálová kultura v kontextu všeobecně sdílených společenských změn. Návrat řemeslnických postupů a forem byl zaznamenán nejen v Rodinově sochařském ateliéru či paradoxně u Marcela Duchampa, když v působivém Velkém skle předává materiálem každou 'myšlenku ruky'.

Textová a obrazová studie Mysl ruky reflektuje tuto proměnu v širokých souvislostech Mezinárodní výstavy moderních dekorativních a průmyslových umění v Paříži, s historií bienále v Lausanne i s autentickým svědectvím umělců v zachovaných dokumentech.

Objevuje nové hodnoty zapomenutých uměleckých děl v kontextu dnešní dematerializace, kterou s sebou nese virtuální skutečnost v digitálním prostoru.