Jaroslav Róna není pouze autorem monumentálních soch a velkých pláten, jak jej v posledních letech vnímá veøejnost. Rád se vìnuje také kresbì a ilustracím (vzpomeòme na jeho podání povídek E. A. Poea v souboru Démon zvrácenosti nebo autentický pohled do svìta Orwellova románu Devatenáct set osmdesát ètyøi). Tento konkrétní knižní soubor pøedstavuje Rónovy "zápisky z cest", které vznikají ve chvílích autorovy relaxace a mùžeme je oznaèit tøeba termínem poloautomatická kresba.
Pøes jejich zdánlivou nahodilost v nich však Jaroslava Rónu poznáváme zcela bezpeènì. Objevují se na nich stejnì tak jeho oblíbené motivy, jako jeho specifický smysl pro humor. Rónovy kresby - mnohem subtilnìjší než ostatní dílo - jsou vhledem do autorova podvìdomí, poodkrytím pomyslné poklièky nad tyglíkem jeho mysli. Vzhledem k jejich rozmìrùm k nim nacházíme cestu snáze než k Rónovým velkým plastikám.