V této knize jsou uvedeny některé úvahy o netypickém chování sloves „poder“ a „dever“ v oblasti právního jazyka. V rámci analýzy dvou dominantních textových typologií – oblasti samotného práva a oblasti soudních rozsudků – je popsán potenciál výkladu těchto sloves vzhledem k některým jejich výskytům, přičemž cílem je zamyslet se nad operativními variacemi tohoto modálu.

Tématem knihy je výskyt a interpretace modálních sloves dever a poder v právnické portugalštině. Jde o poměrně náročné téma, neboť jeho zpracování vyžaduje bezpečnou orientaci jak v právnické problematice, tak lingvistické vzdělání. Dr. Joaquim Ramos splňuje obě podmínky. Nejdříve vystudoval právnickou fakultu na Univerzitě v Coimbře a v loňském roce dokončil studium doktorátu v oboru románských jazyků na FF UK. Vzhledem ke stále rostoucí důležitosti právních textů v současném světě jde podle mého názoru o práci nadmíru zajímavou i potřebnou.
Text práce se skládá ze dvou částí. V první teoretické části autor nejprve představuje různé přístupy klasifikace právnických textů. Pro svou práci si volí pojetí Jerzyho Wróblewskiho. Dále se teoreticky zabývá problémy jazykové modality, představuje různá pojetí této gramatické kategorie. Jako nejvhodnější se mu pro jeho výzkum jeví pojetí portugalské lingvistky Fátimy Oliveiry, jež se také věnovala zejména modálním slovesům poder a dever. Následně autor představuje korpusy, na kterých bude provádět výzkum, a které sám vytvořil. V praktické části analyzuje používání zmíněných modálních sloves v různých typech právnických textů. Postupuje velice systematicky. Zkoumá významy těchto sloves v různých časech (v prézentu, imperfektu, futuru, kondicionálu i gerundiu) a to jak v kladných, tak v záporných tvarech. Významy, kterých tato slovesa nabývají v právnických textech, rovněž srovnává s jejich sémantickým chováním ve standardní portugalštině. V závěru shrnuje výsledky korpusové analýzy. Celkové výsledky výzkumu jsou cenné pro poznání fungování těchto dvou sloves jak ve specifickém právním jazyce, tak v kontextu obecné portugalštiny. Práce je velmi dobře strukturována, jednotlivé analýzy jsou doprovázeny tabulkami či grafy, které usnadňují orientaci v tomto poměrně komplikovaném tématu. Vzhledem k rozsáhlosti korpusu jsou výsledky výzkumu přesvědčivé.
Jsem přesvědčen o tom, že si monografie dr. Joaquima Ramose zcela jistě nalezne své čtenáře jak v obci lingvistické, tak i právnické. Vzhledem k tomu, že je text napsán portugalsky, lze očekávat i zájem portugalských lingvistů či právníků. Nesmíme však zapomínat ani na překladatele či tlumočníky z portugalského jazyka, kteří působí např. v institucích Evropské unie. Podle mého názoru monografie přispěje k bližšímu poznání právnické portugalštiny, jíž je v současné době věnována čím dál větší pozornost ze strany nejen portugalských lingvistů.

Z recenzního posudku: PhDr. Jan Hricsina, Ph.D.