Monografie Syntactic and FSP Aspects of the Existential Construction in Norwegian demonstruje aplikaci Firbasovy teorie aktuálního členění na norských psaných textech a zkoumá norskou existenciální konstrukci („presenteringskonstruksjonen“) z hlediska syntaxe, statické sémantiky, dynamické sémantiky a aktuálního členění větného.

Dubcův rukopis je cenným příspěvkem v oblasti studia funkční syntaxe, obzvláště pak tzv. aktuálního členění větného, tedy v anglické mutaci tzv. "functional sentence perspective". Osobně oceňuji, že se tak autor v mnoha ohledech záslužně hlásí k tradici pražské školy a jde tak v oblasti anglistiky v šlépějích Viléma Mathesia, Jana Firbase, Aleše Svobody či současné nestorky české anglistiky, Libuše Duškové. Jeho záběr je však ještě širší; rozšiřuje funkční pohled o již zmíněnou dimenzi nordistickou - a výsledné pojednání je tak logicky rozkročeno v nejširším slova smyslu jako obecně germanistické. Troufám si říci, že Pavel Dubec tímto přesahem danou oblast jazykovědného bádání plodně rozvíjí a v mnohém obohacuje.
Výzkumný cíl monografie je jasně stanoven. Nosným tématem je tzv. existenční vazba (det er /there is), jíž Dubec podrobuje zevrubné syntaktické a aktuálněčlenské analýze; přístup v těchto dvou rovinách považuji za šťastně zvolený - úzce spolu souvisejí a jsou funkčně v mnohém komplementární. Autor si klade za cíl určit primární a sekundární funkce existenční vazby v textech. Za záslužné považuji snahu autora o didaktický a translatologický přesah, zdůrazněný komparací s českými protějšky excerpt a příležitostnými postřehy ohledně rozdílnosti norštiny a češtiny, popř. typologické blízkosti angličtiny a norštiny. Jako výzkumný textový substrát slouží autorovi dva typy autentických norských textů - beletristický a odborný styl (z deseti oblastí), každý zastoupený 500 doklady. Velikost, strukturu a reprezentativnost korpusu lze považovat za dostatečnou. Norské věty jsou čtenáři vhodně k dispozici i v anglické paralelní verzi (v případě beletrie jde o publikované profesionální překlady, v případě odborných textů jde z důvodu nedostupnosti povětšinou o autorovy vlastní překlady).
Teoretické kapitoly obsahují přehledně zpracovaná obligátní východiska ohledně samotné teorie FSP (autor staví logicky především na díle Firbasově). Jako stěžejní a nejpřínosnější vnímám pasáže pojednávající o roli kontextu a dynamické sémantiky - v nich autor dobře demonstruje, že dovede pracovat s autentickými doklady z korpusu, mezijazykově je porovnávat a později aplikovat. Důležité jsou úvahy o funkci norského slovesa, dynamických sémantických škálách, aj. Klíčová je z hlediska tématu monografie samozřejmě kapitola týkající se syntaxe samotné existenční vazby - existenčního ,deť, slovesa, nocionálního podmětu a příslovečného určení. Velmi vítám autorovy poznámky o výkladové potenciálnosti syntaktické a FSP analýzy, jež na několika místech usouvztažňují existenční vazbu v širších jazykovědných souvislostech.
Analytické kapitoly se věnují samotné analýze existenční vazby. Autor se systematicky zabývá lexikální složkou zkoumané konstrukce, nocionálním podmětem, slovesem a volitelným příslovečným určením. Všímá si jak konkrétních syntaktických realizací, tak pozice a sémantiky. Za velmi přínosné považuji závěry, které ukazují na charakteristické rysy obou typů stylu: v beletrii se např. substantivní fráze typicky vyskytuje bez modifikace, zatímco v akademickém textu bývá substantivní fráze rozvitá různými druhy modifikace. Oba funkční styly v tomto smyslu plní svou funkci: zatímco primární úlohou akademického textu je objasnění obsahu, text umělecký líčí dějovou linku, a to včetně napětí, popisu nálady, apod.
V těchto zobecňujících, stylisticky orientovaných úvahách se autorova erudice a schopnost tvořivě analyzovat, sumarizovat a interpretovat projevuje nejsilněji. Pohled z hlediska FSP rozkrývá, jaké funkce plní jednotlivé větné členy, jaké typické AČV vzorce se z nich rekrutují, za jakých podmínek existenciální vazba implementuje prezentační nebo kvalifikační škálu, aj. Nejednou autor vyvozuje (nebo alespoň implikuje) i didakticky či překladově laděné závěry, které vystupují na povrch obzvláště v (česko-)anglicko-norské konfrontaci.
(...)
Koncepce výzkumu je jak ve svých teoretických východiscích, tak v samotném rozboru dobře promyšlena. Výzkumné otázky, stejně jako hlavní teze a závěry jsou zřetelně formulovány. Metoda výzkumu je dostatečně popsána a autor se jí během diskuze konzistentně drží. Diskuze je smysluplně ilustrována na mnoha dokladech z korpusu, argumentace transparentní.
(...)
Přínos spatřuji hned v několika aspektech: (i) v záslužné aplikaci (rozšíření) principů teorie FSP aplikace na norštinu; (ii) vtom, že autor traktuje existenční vazbu v norském jazyce prizmatem FSP; (iii) v novátorském obohacení samotné teorie FSP o vzorce konfigurací FSP funkcí ("FSP patterns"); (iv) v tom, že předložený výzkum vykazuje zřetelný přesah FSP směrem ke stylistické dimenzi textu v konfrontačním pohledu.

Z recenzního posudku: doc. Mgr. Martin Adam, Ph.D.