Když měla Helga Pollak 12 let, deportovali ji i s otcem Otto Pollakem do ghetta v Terezíně. Od 27. ledna 1943, až do svého transportu do Osvětimi 23. října 1944, žila v dívčím domově L 410, v pokoji 28. Tam se v ústraní svěřovala jen svému deníku. V historickém a biografickém kontextu, a v kombinaci se zápisky Otto Pollaka, jsou v knize prolínány vzpomínky a dokumenty otce i dcery, což vzbuzuje pocit pospolitosti, sdílených zkušeností, obav i naděje. Čtenáři je tak předkládán jeden z nejpevnějších vztahů - vztah otce a jeho dcery. Příběh Helgy Pollak je ukázkou vzpomínek a připomínkou osudu evropských židovských dětí. Kniha je prvním kompletním vydáním dívčina deníku.