AURELIUS AUGUSTINUS (354-430) Jeden nejvýznamnìjších latinských církevních otcù a biskup v severoafrickém mìstì Hippo Regius, jenž významným zpùsobem ovlivnil smìøování západního køesanského myšlení. Pùvodnì pùsobil jako uèitel rétoriky a manichejský auditor, poté se inspirován milánským biskupem Ambrosiem pøiklonil k novoplatónskému køesanskému spiritualismu a prošel mystickým zážitkem v milánské zahradì, po nìmž se vzdal nadìjné svìtské kariéry a konvertoval ke katolickému køesanství. Po smrti matky Moniky a návratu do Afriky byl zvolen biskupem ve mìstì Hippo Regius, kde sloužil své kongregaci až do své smrti v roce 430.

Augustinova Vyznání patøí nejen k nejètenìjším dílùm evropské literatury, nýbrž i k dílùm nejvíce vystaveným nepochopení a dezinterpretaci. Ètenáø, který se nechá unést autobiografickými pasážemi, totiž èasto zapomíná, že se jedná o komplikované filozofické a teologické dílo, jež nelze pochopit bez hlubší znalosti intelektuálního prostøedí, v nìmž vzniklo. Jedná se o autobiografický text s jakýmsi filozoficko-teologickým dodatkem, nebo naopak o filozoficko-teologický traktát s neèekanì dlouhou autobiografickou pøedmluvou? Na tyto otázky se pokouší odpovìdìt úvodní studie.

Z Augustinova literárního odkazu, který èítá nìkolik stovek spisù, patøí nepochybnì k nejznámìjším a nejpøekládanìjším jeho Vyznání (Confessiones). V tomto díle se autor vyznává z prohøeškù svého mládí a intelektuálního tápání, pokud jde o pravou podstatu Boha. První autobiografie v evropské literatuøe dodnes fascinuje bezprecedentní emocionalitou jazyka a mírou sebeodhalení èlovìka, jenž hledá tváøí v tváø Bohu svou vlastní identitu, a neztrácí ani dnes nic na své naléhavosti.