Přestože se první analytičtí filosofové zaměřovali především na logickou analýzu jazyka, už jedny z jejich prvních knih a článků obsahují také ontologické diskuse. Jednu z nejzajímavějších ontologických pozic ve 20. století pak zastával novozélandský logik a filosof Arthur Norman Prior. Jeho pozice je natolik neobvyklá, že bývá jedněmi označován za platonistu, zatímco jiní jej označují za nominalistu. To je patrně způsobeno tím, že v jeho filosofii se objevuje neobvyklá kombinace přístupů k ontologii. Ve svých pozdních dílech byl Prior nominalista, tento přístup pak kombinoval s presentismem a obhajobou intensionálních logických systémů. Tato studie si především klade za cíl zrekonstruovat původ myšlenkových tradic, ze kterých Prior při vytváření své ontologie vycházel. Jsou zde tak představeny nejen Priorovy myšlenky, ale také myšlenky jeho předchůdců a současníků, kteří jej inspirovali. Na druhou stranu jsou uvedeny také názory filosofů a logiků, kterým Prior ve svém díle oponoval. Práce je rozdělena do čtyř větších celků, které se věnují Priorově pojetí možných světů, teorii kvantifikace, propozicím a jeho přístupu k individuím. Jedná se o práci historickou, a proto zde až na výjimky nejsou uvedeny polemiky, které Priorova ontologie vyvolala.