Provokativní, kritická, kontroverzní - to jsou adjektiva v poslední době nejčastěji spojovaná s Camille Pagliovou, přední americkou kritičkou, jež je někdy vnímána jako nástupkyně Susan Sontagové. V anglosaském světě se Pagliová proslavila literárně-kritickým bestsellerem Sexuální persony: umění a dekadence od Nefertiti po Emily Dickinsonovou, rozsáhlou literárně historicky-kritickou studií o úpadku a jeho obrazech v západním umění. Některé pasáže z této slavné knihy se objevují i ve sbírce esejů Svobodné ženy, svobodní muži, která je ovšem jinak obecně vztažena k tématům a problémům dnešního světa. Pagliová zde dostává své pověsti kritické myslitelky, jež vyhledává kontroverze, chce provokovat a především neuznává žádné modly - ať už v oblasti umění, kritiky nebo lidských práv. Její provokativní osten míří především proti dvěma terčům: feminismu v podobě, do jaké se vyvinul zejména v posledních několika letech, a situaci na anglosaských univerzitách, zejména omezování svobody projevu.