Jonathan Culler (* 1944) patří k nejvýznamnějším literárním teoretikům a jeho Krátký úvod do literární teorie (česky 2002, 2015) se těší trvalé oblibě v USA i u nás. Teorie lyriky si klade za cíl přistoupit k oblasti lyrické poezie pružně a nedogmaticky, přitom ale s vědomím bohatých vnitřních vazeb tradice básnického psaní, poslechu a čtení, které se osvědčují v autorské i čtenářské zkušenosti, a tím ustavují jednotu žánru. Oproti hermeneutické otázce po smyslu básnického textu Culler zdůrazňuje to, o co báseň jazykově usiluje a čeho svou výpovědí dosahuje: v centru zájmu se tak ocitá například oslovování, chvála a hana či rytmus a rituál. Culler využívá teoretických podnětů, jež nachází například v díle G. W. F. Hegela, T. W. Adorna či fenomenologicky zaměřené K. Hamburgerové, ale současně svou úvahu vždy odvíjí od konkrétních příkladů a dbá na to, aby kniha mohla sloužit i jako učební úvod.
Českému překladu předchází autorova předmluva, v níž odpovídá na některé z četných reakcí, které doprovázely první harvardské vydání, a uzavírá doslov Josefa Hrdličky, který přibližuje českou recepci Cullerova díla a uvádí ho do kontextu domácí literární vědy. Přímo v předkládaném svazku tak dochází k prvním reflexím samotné teoretické práce.
Teorie lyriky je však něčím víc než jen pojednáním rozhojňujícím řady knih v poličkách několika tuzemských vědců zabývajících se poezií – lze ji totiž číst také jako učebnici věnovanou dějinám lyriky, respektive dějinám myšlení o poezii.
Eva Marková (
A2 22/2020)
[K]niha je beze vší pochybnosti skvělou učebnicí. Podává přehled známých i méně známých přístupů, je přesná a instruktivní v jejich podání, přehledná, v podstatě stručná, dobře strukturovaná a čtivá. Student, který Cullerovo dílo prostuduje, si osvojí řadu odborných pojmů a termínů (petrarkismus, disentní lyrika, panhelénizace poezie) i zajímavých postřehů o dějinách teorie literatury („jako čtenáři Foucaulta víme, že normy jsou i produktivní“; „teorie žánrů je nejzábavnější tam, kde je nejdetailnější…“), a lze předpokládat, že bude mít dobrý přehled po otázkách lyrické poezie.
Eva Krásová (
e*forum 6. 1. 2020)
Cullerovu
Teorii lyriky můžeme tudíž vnímat také jako názornou školu způsobů, jak pracovat s básnickými texty. Co se tu po nás žádá, je ovšem jen na pohled jednoduché: totiž bezbřehá a nepředsudečná vstřícnost k dílu, schopnost se do básně ponořit, zplna se poddat jejímu kouzlu, a zároveň zvídavě pátrat po příčinách reálně zakoušeného estetického prožitku. Při tomto pátrání se pak můžeme nechat inspirovat a vést autorovým příkladem: snažit se v básni objevit a zachytit nějaký příznačný, právě jen pro ni charakteristický moment, nějaký zprvu nenápadný, avšak pokud možno důležitý aspekt její vnitřní stavby; a poté co možná důsledně domýšlet celý jeho významový dosah.
Cullerovy mimořádně vnímavé a citlivé analýzy se ostatně nedají nijak stručně popsat, nedají se úhrnně postihnout nějakou obecnou formulkou; tyto rozbory se vyplatí skutečně a s požitkem číst, s napětím sledovat, kde autor tentokrát najde své
punctum a co všechno dokáže ze svého výchozího postřehu vyvodit. Autorovo umění básnického rozboru musíme nakonec jen s úžasem obdivovat — a nejspíš mu je asi i tak trochu tiše závidět.
Marie Kubínová (
Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i., 9. 5. 2022)
