Antologie italské renesanční literatury vychází šedesát let poté, co byly ukončeny práce v první fázi jejího vzniku (1959) za editorství profesora komparatistiky na Filozofické fakultě UK Václava Černého (1905–1987). Záměr tohoto velkorysého projektu vstoupil ve známost teprve po publikovaném soupisu jeho díla (1997). Po různých peripetiích s nedokončeným rukopisem se ujal Antologie jako odkazu svého profesora Jiří Pelán. Aby mohl záměr zrealizovat, musel projekt koncepčně dokončit, doplnit a kromě role editora přijmout i úlohu hlavního překladatele. Tak vzniklo a uzrálo dílo (ve výsledku v rozsahu dvojnásobném), které čtenáři předkládá ucelený a plastický obraz italské literární renesance, zasahující 14.–16. století. Zahrnuje všechny žánry prózy, poezie a dramatu v polohách epických, lyrických, novelistických, moralistních, komických, milostných, stejně jako filozofických, náboženských, politických, utopických, historických a vědeckých. Na monumentálním projektu pracovalo 22 překladatelů. Náleží – a nejen pro svůj rozsah – mezi největší projekty Nakladatelství Karolinum. Totiž, řečeno s Václavem Černým, celý náš moderní svět svými kořeny tkví v renesanci…

Po šedesáti letech čekání se konečné realizace ujalo až nakladatelství Karolinum a nyní český čtenář dostává do rukou skutečný klenot: základní kámen k poznání literárního odkazu italské renesance.

- Peter Kováč, Stavitelé katedrál

---

"Antologie není čítankou „úryvků“, ale je vskutku souborem „textů“. Medailony, jež tyto texty uvádějí, je sice zasazují do kulturně historických souvislostí, ale nepředepisují čtenáři, co z nich má vyčíst. Myslím, že každý si nad těmito texty může vytvořit svůj vlastní obraz italské renesance.
[…]
[…] tato antologie nás mimo jiné upozorňuje na to, komu a čemu se v naší domácí kultuře nedostalo chápavé recepce, co do našeho kulturního povědomí nedoputovalo. A také chtěla […] rekonstruovat renesanční žánrový systém. Je to zásadní upozornění na to, že v důsledku husitských válek nás – alespoň v literatuře – renesance minula. Že jsme se v žánrové perspektivě fakticky minuli úplně se vším a že nám z renesance zbyl jen nepříliš výrazný „humanismus“."

- z rozhovoru Jiřího Pelána s Tomášem Weissem pro KOSMAS

---

Pelánovo zpracování antologie se vyznačuje neobyčejnou precizností nejen v uspořádá¬ní a komentářích, ale také v doprovodném aparátu. Pozoruhodný ediční komentář se rozrostl do studie o obtížném vznikání díla, které ve svých počátcích naráželo na dobové politické problémy, ale i později, po změně režimu, bylo limitováno složitými mezilidskými a právními vztahy. Tím spí¬še je záslužné, že Jiří Pelán dokázal dovést antologii do konečné podoby, opatřené synoptickými tabulkami, bibliografickými přehledy a jmenným rejstříkem. To vše je spolu s klasickými texty z přelomu středo¬věku a novověku vtěleno do dvojice knih, vyznačujících se skvostnou typografickou úpravou.

- Jaroslav Pánek (Český časopis historický 2/2020)

---

"Jsem hluboce přesvědčen, že smysl, a to nejen literatury, lze nalézt pouze v diachronii, v organické dynamice historického vývoje. Synchronní řezy vám ukážou salám plný různých dobrot, ale neodhalí smysl věcí."

- z rozhovoru Jiřího Pelána s Lucií Kettnerovou (iForum)

Pojednat o italské renesanci, co je to jiného než mluvit o nás samých? Celý náš moderní svět svými kořeny pevně tkví v renesanci: diktovala mu jeho podobu, radost i trýzeň, zplodila jeho velikost i jeho velikášství, jeho nepopiratelné úspěchy i nevyvratitelné jistoty, ale i jeho marnivé ctižádosti, rozpory, bolesti a pochybnosti. Renesanční je moderní ideál člověka osvobozeného, svrchovaného pána a tvůrce svého osudu sociálního i osobního, názorového i mravního.
Václav Černý


Renesanční je svým původem i představa, že tento osud dlužno spravovati a budovati rozumem, svéprávným lidským rozumem, jehož platnost obstojí bez záruk jakýchkoliv autorit vyšších, metafyzických nebo teologických. Renesanční je tedy také příznačné pozemské vkořenění moderního člověka, jež mu nezakazuje sice věřit v skutečnosti nadpozemské a v hodnoty věčné, ale nechápe je jako podstatně různé od skutečností a hodnot vezdejších, takže lidský tvor právem oceňuje a soudí: již tento vezdejší život, třebas pomíjivý, je mým pravým domovem a dosíci v něm štěstí a uplatnit se v něm osobně je mým pravým určením. A renesanční je posléze i moderní přesvědčení, že nástroj své vlády a moci nad světem, a tedy i prostředek své blaženosti má člověk hledat ve vědě, to jest v exaktním poznání svého přírodního i sociálního prostředí: poznávám, abych mohl. Máme za to, že tímto čtverým přesvědčením, jež tvoří osnovu renesančního názoru, je i tvářnost moderního člověka opsána – nejobecněji – celá.
Václav Černý