Antologie italské renesanční literatury vychází šedesát let poté, co byly ukončeny práce v první fázi jejího vzniku (1959) za editorství profesora komparatistiky na filozofické fakultě UK Václava Černého (1905–1987). Záměr tohoto velkorysého projektu vstoupil ve známost teprve po publikovaném soupisu jeho díla (1997). Po různých peripetiích s nedokončeným rukopisem se ujal Antologie jako odkazu svého profesora Jiří Pelán. Aby mohl záměr zrealizovat, musel projekt koncepčně dokončit, doplnit a kromě role editora přijmout i úlohu hlavního překladatele. Tak vzniklo a uzrálo dílo (ve výsledku v rozsahu dvojnásobném), které čtenáři předkládá ucelený a plastický obraz italské literární renesance, zasahující 14.–16. století. Zahrnuje všechny žánry prózy, poezie a dramatu v polohách epických, lyrických, novelistických, moralistních, komických, milostných stejně jako filozofických, náboženských, politických, utopických, historických a vědeckých. Na monumentálním projektu pracovalo 22 překladatelů. Náleží – a nejen pro svůj rozsah – mezi největší projekty Nakladatelství Karolinum. Totiž, řečeno s Václavem Černým, celý náš moderní svět svými kořeny tkví v renesanci…

Pojednat o italské renesanci, co je to jiného než mluvit o nás samých? Celý náš moderní svět svými kořeny pevně tkví v renesanci: diktovala mu jeho podobu, radost i trýzeň, zplodila jeho velikost i jeho velikášství, jeho nepopiratelné úspěchy i nevyvratitelné jistoty, ale i jeho marnivé ctižádosti, rozpory, bolesti a pochybnosti. Renesanční je moderní ideál člověka osvobozeného, svrchovaného pána a tvůrce svého osudu sociálního i osobního, názorového i mravního.
Václav Černý


Renesanční je svým původem i představa, že tento osud dlužno spravovati a budovati rozumem, svéprávným lidským rozumem, jehož platnost obstojí bez záruk jakýchkoliv autorit vyšších, metafyzických nebo teologických. Renesanční je tedy také příznačné pozemské vkořenění moderního člověka, jež mu nezakazuje sice věřit v skutečnosti nadpozemské a v hodnoty věčné, ale nechápe je jako podstatně různé od skutečností a hodnot vezdejších, takže lidský tvor právem oceňuje a soudí: již tento vezdejší život, třebas pomíjivý, je mým pravým domovem a dosíci v něm štěstí a uplatnit se v něm osobně je mým pravým určením. A renesanční je posléze i moderní přesvědčení, že nástroj své vlády a moci nad světem, a tedy i prostředek své blaženosti má člověk hledat ve vědě, to jest v exaktním poznání svého přírodního i sociálního prostředí: poznávám, abych mohl. Máme za to, že tímto čtverým přesvědčením, jež tvoří osnovu renesančního názoru, je i tvářnost moderního člověka opsána – nejobecněji – celá.
Václav Černý