Kniha představuje jedno z klasických témat etnologie - výzkum českých vystěhovalců v jihovýchodní Evropě. Její ambicí je vykreslit podoby fungování náboženské komunity původem z jižní Moravy, která našla v polovině 19. století svůj nový domov v obci Veliké Srediště ve Vojvodině v dnešním Srbsku. Tato "zapomenutá krajanská komunita" byla formována reformovanou vírou a zemským původem, jež utvářely soubor po generace předávaných hodnot, základních kamenů jejich v mnohém specifické kultury.
Čtenář je veden cestou postupného odhalování sociálního milieu a myšlenkového světa migrantů z jižní Moravy reformované víry, respektive jejich generačních potomků. Vlastní analýza sociálních praktik této skupiny Središťanů vychází z interpretace archivní dokumentace, rozhovorů s pamětníky a terénního etnografického výzkumu ve Velikém Središti. Jednotlivá zjištění utváří podloží pro jednu z ústředních tezí knihy, která problematizuje obecně převládající tendence hodnotit "krajany" z pozic spjatých s metodologickým nacionalismem - Središťané se totiž primárně identifikovali na jiné než striktně nacionální či etnické bázi. Autor s touto tendencí polemizuje prostřednictvím pestré škály analyzovaných strategií komunity reformovaných evangelíků.
Cílem knihy je v souhrnu postihnout náboženskou sociální strukturu a kulturní dynamiky této skupiny Središťanů v rámci zhruba stoletého vývoje rámovaného příchodem migrantů do Srediště (1850) a koncem druhé světové války (1945), a identifikovat zdroje, na jejichž základě byla formována sociálně-kohezní pouta této lokální skupiny. Kniha tak odpovídá na otázku, kým vlastně Središťané byli, a zároveň přináší podobenství o jedné nepoznané kapitole kulturní historie původně českých/moravských evangelíků v zahraničí.