Kniha je věnována životu a dílu českého hudebního skladatele a dirigenta, organizátora pražského hudebního života Otakara Ostrčila (1879-1935). Ostrčil vystudoval českou a německou filologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, působil jako vedoucí Orchestrálního sdružení a od roku 1920 až do své smrti byl ředitelem opery Národního divadla v praze. Ve skladbě byl žákem Zdeňka Fibicha a společně s Leošem Janáčkem, J. B Foerstrem, Vítězslavem Novákem a Josefem Sukem patří k nejvýraznějším skladatelským osobnostem české hudby první poloviny 20. století.