Kniha nabízí nové zhodnocení díla významného českého moderního umělce Bohumila Kubišty, a to způsobem, který přesahuje tradiční formát uměleckohistorické monografie. Jeho tvorbu sleduje prostřednictvím rozkrývání složitých uměleckých, kulturních a historických vztahů v rámci Evropy počátku 20. století. Nejen Kubišta, ale také další středoevropští umělci zprvu balancovali mezi obdivem k modernistickému universalismu uměleckých směrů pařížského centra a snahou nalézt alternativní moderní výraz, vyrůstající z lokální umělecké a intelektuální tradice. Kubištovo zarputilé úsilí iniciovat vznik silné, nadčasové a svébytné moderní kultury však naráželo na nepochopení domácího publika, které vygradovalo vzájemnými konflikty dravě se prosazujících frakcí pražského modernismu a definitivně se roztříštilo v chaosu první světové války. Monografie zároveň krok za krokem sleduje Kubištův pohyb po pařížských bulvárech a kavárnách či městech jako Florencie a Pula, kde se v hodnosti setníka účastnil první světové války. Využívá kartografických postupů, aby přesně zaznamenala přesuny jeho děl mezi středoevropskými centry i regionálními kulturními středisky. V Kubištově síti kontaktů totiž nefigurují jen významní evropští umělci a spolky, ale také slavná umělecká díla, která autonomně vstupují do stále nových situací a nerespektují antropocentrickou perspektivu tradičních dějin umění.
Je zvláštní, že jeho životní příběh ještě nikdo nezfilmoval. Závěrečné srdceryvné scény se úplně nabízejí: čtyřiatřicetiletý voják v rakousko-uherské uniformě na Václavském náměstí nadšeně oslavuje vznik Československa, o necelý měsíc později umírá na španělskou chřipku coby všemi odvržený „Rakušák“. Příběh statečného dělostřelce a průkopníka české výtvarné moderny Bohumila Kubišty (1884–1918) je teď čerstvě zpracován alespoň ve vynikající publikaci
Bohumil Kubišta a Evropa.
Na obalu je reprodukce jeho obrazu z roku 1913 Pobřežní děla v boji s loďstvem a uvnitř spoustu map. Tým historičky umění Marie Rakušanové se totiž rozhodl doslova zmapovat umělcovu životní cestu. A díky zapojení mezinárodních odborníků se její zákruty přehledně vinou nejen Kubištou zbožňovanou Francií, ale také Itálií, Německem a Maďarskem. Publikace tak nevypráví jen o jednom talentovaném malíři, ale také o tom, že naše kultura svého času oplývala ve vztahu ke světu stejnou kuráží jako Kubišta na válečném poli.
Jan H. Vitvar (
Respekt 12/2021)
[Ú]zemí je klíčové pro představovanou ne-monografii: Evropa, respektive Kubištovo dílo je totiž nahlíženo očima mezinárodního kolektivu, a to skrze území dnešní Francie, Německa a Maďarska. Badatelský přístup se tak vymyká zkratkovitosti či vyprávění skrze jeden pohled, proti čemuž autoři bojují také mnohonásobnou reprodukcí jednoho uměleckého díla v knize. To se tak skutečně dostává do dynamiky vztahů, ve kterých nabývá mnohočetných významů.
[…]
Kolektivní badatelský projekt [o]tevírá polemiku, jak nakládat s archivem, když jsme dospěli k jeho možnému limitu. Je to otázka současné metodologie dějin umění, která stojí na hraně pomyslné propasti hledíc na druhý břeh teorie současného umění.
Eva Skopalová (
Artalk 12. 4. 2021)
Kniha byla nominována na cenu Magnesia Litera 2021 v kategorii Naučná literatura. Animované video můžete zhlédnout zde.
[N]ové zhodnocení faktografického materiálu lze provádět i bez metod postulovaných v teoretickém úvodu recenzované knihy. V této knize nalezneme důkladné studie, které nespočívají na eklektickém využití módních teoretických trendů. Skutečným základem knihy jsou kvalitně zpracované výsledky několikaletého archivního výzkumu a důkladná komparace výsledků dosavadního bádání.
Jaroslav Krátký (Marginalia Historica 2/2021)
