Autor s širokým rozhledem (jen užitá literatura čítá na 200 titulů) vykresluje dané období jako "dobu největších převratů, jež sahají na kořeny dějinných jevů". V konfrontaci s běžným povědomím i se stávajícími učebními texty vysvítá dosud živá deformace znalostí národních dějin. Prostě, plně a srozumitelně je zachycen náboženský život všech sociálních vrstev v jeho dynamice, v jeho reakci na historické události, s podílem na jejich utváření. U Zlámala nalézáme P. (pater) podle pravdy u jmen buditelů, vědců, prozaiků, básníků, publicistů, veřejných činitelů, umělců, pedagogů, organizátorů spolkového života, mecenášů, ba i u prvních tvůrců česko-romských jazykových příruček. Autor citlivě rozlišuje obětavé projevy tvořivého vlastenectví od narůstajícího nacionalismu, vedoucího k národnostním válkám. S hlubokou znalostí fakt objasňuje složité postavení církve v rakousko-uherském soustátí, postupující laicizaci národního života i vnitřní růst a rozkvět zkoušené církve (nová apologie, zduchovnění kněžstva i lidu, vědecká, školská a umělecká obroda, oživení řádového života, rozvoj charitativního a misijního působení).